Venezuela se vrací do dějin. ‚Chlapec‘ se dere do čela, ale s Madurem drží armáda

Zpráva, že ve Venezuele lidé demonstrují proti vládě, by mohla být stejná včera, vloni nebo před pěti lety. Je situace tentokrát jiná? V určitých ohledech ano, a z hlediska těch, kdo by si přáli změnu venezuelské politiky, se tedy otevírá určitá naděje. Změnilo se totiž hned několik věcí.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Juan Guaidó

Juan Guaidó | Foto: Fernando Llano | Zdroj: ČTK/AP

Zaprvé je to skutečnost, že proti současnému prezidentovi Nicolási Madurovi demonstrují i příslušníci nejchudších vrstev venezuelské společnosti. Tedy ti, o které se on a jeho předchůdce Hugo Chávez opírali.

Venezuelský ministr obrany: Nicolás Maduro je dál prezidentem, Guaidó s opozicí provádí puč

Číst článek

Pro Madurův systém vlády je to velmi vážné znamení. Znamená to, že ani poslední zbývající peníze venezuelského ropného bohatství neudržely pohromadě lidovou základnu, o kterou režim opíral svou legitimitu.

Chlapec na čele

Druhým důležitým faktorem je změna na čele opozice, respektive samotný fakt, že opozice vůbec má někoho v čele. Juan Guaidó využil několik okolností, které mu pomáhají na cestě vzhůru. Například že je velmi mladý, je mu 35, v době příchodu Huga Cháveze k moci ještě nebyl ani plnoletý. Jeho odpůrci mu proto s opovržením říkali „chlapec“.

Pokud se armáda nepřidá k opozici, Maduro protesty ve Venezuele potlačí, předpokládá expert

Číst článek

Nyní vstoupil do nejvyšší politiky bez negativní osobní historie a bez za léta nastřádaných nepřátel. Je tedy velmi snadné pro různé opoziční proudy shodnout se na tom, že ho podpoří – a je to poprvé za celou dobu, kdy jsou antichávistické síly schopny jednat takto koordinovaně.

Guaidó se počátkem ledna dostal do čela parlamentu, poslední jakž takž demokratické instituce, později se nechal uznat výkonným prezidentem, což mu ústava umožňuje v případě, že pozice hlavy státu není obsazena, a nyní je dokonce považován za skutečného prezidenta – Venezuela má nyní vlastně dvě paralelní vlády, i když jen jedna, ta Madurova, má k dispozici ozbrojené síly.

Evropská unie vyzývá k uspořádání svobodných voleb ve Venezuele. Rusko mluví o státním převratu

Číst článek

Jiný faktor, který hraje v jeho prospěch, je skutečnost, že i důležití mezinárodní hráči zoufale hledají nějaké východisko pro Venezuelu. Nejen USA a Kanada, ale i latinskoamerické státy - včetně důležitých ekonomik či venezuelských sousedů - se shodly na tom, že Guaidóa uznají jako představitele státu. Tím Madurovi tyto síly vyrazily z ruky důležitou kartu.

Kdo půjde z kola

Guaidó udělal další dva kroky, které mu umožní cestu vzhůru. Jednak zmínil možnost, že by Maduro a jeho blízcí spolupracovníci mohli dostat amnestii, pokud by se vzdali moci.

To by sice někdo mohl považovat za nespravedlivé, ale zkrátilo by to období krize. Díky tomu například v roce 2011 mohla proběhnout relativně nekrvavě změna režimu v Tunisku a částečně i v Egyptě.

Tyto příklady jsou důležité ještě z jiného důvodu: ukazují, že klíčový je postoj ozbrojených sil, zejména armády, částečně i policie.

V Tunisku a Egyptě brzy po vypuknutí lidových nepokojů bezpečnostní aparáty opustily držitele moci, protože pro sebe i v nových poměrech viděly budoucnost. Venezuelská armáda zatím drží s Madurem a pokusy některých oddílů přejít na stranu opozice byly rychle zadušeny. V tomto smyslu zatím Guaidó neuspěl.

Amerika a Afrika

Odkazy na severní Afriku nejsou náhodné, protože řada procesů je podobná. Je tu i časová shoda s dalšími událostmi, současnými totiž masovými protivládními demonstracemi v Súdánu.

Také tam vládne už generaci prezident Omar Bašír pomocí policie a korupce, také jeho klika se udržela díky ropným penězům. A také zde peníze došly a k nepokojům se přidaly i nejchudší vrstvy – což například v Egyptě roku 2011 nebyla tak docela pravda.

Súdánský prezident je ovšem mnohem kompetentnější politik než Maduro a má výhodu, že v jeho regionu se protivládní vzepětí rozhodně nezúročilo v nastolení demokratických a ekonomicky úspěšných nových režimů. Není jasné, kdo padne dřív, zda Maduro nebo Bašír, ale je pravděpodobné, že pro další vývoj má Venezuela přece jen větší naději na lepší budoucnost.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme