Správný způsob jmenování totiž vypadá tak, že nejdříve se na jméně shodnou političtí představitelé v domovské zemi. Pokud možno napříč stranami, aby podpora byla co nejsilnější. Následně by měli napnout své síly k získání co nejlepšího portfolia ve prospěch zvolené osoby všichni, včetně europoslanců. Lobbingu v tomto případě není nikdy dost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Thomas Kulidakis: Nominace Jourové do Evropské komise měla být projednaná už dávno

V případě samotné Jourové platí, že její dosavadní působení v oblasti spravedlnosti, ochrany spotřebitelů a rovnosti příležitostí mužů a žen nebylo špatné. Zasadila se o řešení problémů s dvojí kvalitou potravin. Snažila se zlepšit ochranu dat na internetu. Dosavadní angažmá ji vyneslo zařazení mezi sto nejvlivnějších lidí na světě americkým časopisem Time.

Jméno Jourové je vhodné také proto, že nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová trvá na vyváženém poměru mužů a žen v souboru eurokomisařů. Na druhou stranu o Andrejem Babišem (ANO) vytouženou ekonomickou oblast je a bude mezi členskými státy velký souboj. Například Estonsko navrhlo na post eurokomisařky bývalou ministryni hospodářství. Tedy také ženu a ještě k tomu v ekonomické oblasti zkušenou.

Nejdříve jednat doma

Je také velká otázka, jestli by Jourové mohla připadnout kupříkladu oblast správy dotačních titulů Evropské unie. Ve věci údajného zneužívání unijních dotací českým premiérem Andrejem Babišem zatím rozhodnutí nepadlo.

Převzato z Plusu

A stěží padne do podzimu, kdy by měli kandidáti na pozice v Evropské komisi podstoupit v Evropském parlamentu proceduru takzvaného grilování.

Největší nebezpečí pro český úspěch a vliv v nové Evropské komisi ale skýtá právě pozdní projednání jména kandidátky. Mandát Evropské komise je pětiletý, přesahuje tedy volební období české vlády. Byla by ostuda, kdyby kupříkladu v půlce mandátu došlo k výměně člena Evropské komise za naši zemi. Nebo se opakovaly události roku 2011, spojené s chvilkovým působením Pavla Teličky.

Eurokomisař či eurokomisařka jsou sice jmenovaní vlastní zemí, ale následně musí působit nezávisle, v celoevropském zájmu. Na domácí půdě jsou ovšem často dotazovaní na postoje k rozličným domácím tématům. Případná nová vláda by tedy mohla uvažovat o výměně kandidáta, který se mezitím stačil se svou prací seznámit. To by byla neodpovědná blamáž. Mělo se tedy nejdříve jednat doma a pak až jméno oznamovat v Bruselu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít