V tom únoru 1991, kdy byla Visegrádská skupiny založena, existovala ještě Varšavská smlouva, Rada vzájemné hospodářské pomoci, na území našich států byly stále mohutné jednotky sovětské armády. A na Západ, do Severoatlantické aliance a dnešní Evropské unie, bylo strašně, strašně daleko.

Všichni tři středoevropští státníci, kteří před těmi třemi desítkami let zakládali Visegrádskou trojku, která se ve čtyřku změnila až rozpadem Československa, si velmi dobře uvědomovali, že střední Evropa musí také čelit svým vlastním dějinám. Mezi dvěma světovými válkami byla totiž více kolbištěm nepřátelství než místem spolupráce.

Tuto temnou kapitolu středoevropských dějin bylo třeba odstavit na vedlejší kolej a v zájmu udržení právě nabyté svobody a demokracie bylo třeba najít způsob, jak spolupracovat, poznávat se a přátelit.

Svoboda, demokracie a Západ

Byl jsem v 90. letech jako novinář u počátků Visegrádu a uvědomuji si nesamozřejmost svazku, který v té době vznikl. Nezapomněl jsem na jeho demontáž na pouhou obchodní spolupráci v době vlády Václava Klause v Česku a existence autoritářského režimu v mečiarovském Slovensku.

Převzato z Plusu

Vždy budu připomínat a vysoce si cenit role, kterou po obnovení demokracie na Slovensku jako premiér sehrál v obnovení Visegrádu po roce 1998 Miloš Zeman, který v tom našel společnou řeč i zájem s Václavem Havlem.

Poté, co se NATO rozšířilo bez Slovenska a to samé hrozilo i v případě Evropské unie, bylo třeba vrátit Bratislavu do hlavní integrační skupiny, což se Visegrádu podařilo. Do Evropské unie už vstupovala Visegrádská čtyřka opět společně.

Od roku 2004 byl Visegrád úspěšný střídavě. Někdy se podařilo společné zájmy v EU či NATO najít a prosadit, někdy ale ne. Dnes je to s Visegrádem ještě horší, protože kvůli nedemokratickým praktikám vlád v Polsku a Maďarsku přestal být Visegrád prostředkem našeho přibližování se k vyspělé Evropě. A začal být přítěží, která nás od západní Evropy nezdravě oddaluje a v mnohém popírá hodnoty, na jejichž základě Visegrád vznikl.

Proto si je, tváří v tvář výročnímu summitu visegrádských prezidentů na polském Helu, zkusme připomenout. Byla to svoboda, demokracie a snaha dostat se společně z Východu na Západ. Pokud má mít do budoucna Visegrád ještě nějaký kladný smysl, měl by se vrátit k těmto svým kořenům.

Autor je komentátor Deníku.

Luboš Palata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít