Babišova vláda je příšernou šancí, jak pochopit, že problémy neleží v minulosti

Jmenování první polistopadové vlády s podporou komunistů na výročí popravy feministky a národní socialistky Milady Horákové (používané v posledních letech skoro jen instrumentálně) vzbudilo, celkem pochopitelně, v řadě lidí značný odpor. V tento den si totiž připomínáme Den památky obětí komunistického režimu a ustanovení Andreje Babiše premiérem bylo pro mnoho lidí tvrdou ranou.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Andrej Babiš | Foto: Roman Vondrouš | Zdroj: ČTK

Těžko říct, jestli si to prezident Miloš Zeman takhle škodolibě naplánoval, nebo jestli to všechno byla jen pouhá shoda náhod.

I když je to svým způsobem šílené, možná bychom udělali nejlíp, kdybychom v tom odteď nehledali nic navíc a spíš se soustředili na to, co nám nová vláda chystá. Nebude toho určitě málo.

Paralely s minulostí

Vytváření historických paralel s dávnou minulostí, která se neopakuje a dokonce se odehrává na úplně odlišném půdorysu, je něco jako tradiční český polistopadový sport. Už jsem za svůj – relativně krátký – život slyšela o konci demokracie a nástupu totality tolikrát, že si sama nejsem jistá, jak přesně dnešní situaci vnímat.

Ano, to, co zažíváme, je určitě nestandardní. Překračování ústavních pravomocí, otevřený výsměch tradičním postupům a regulím i naprostá degradace politické kultury se v naší politice staly běžnou záležitostí.

Obecně ani konkrétně ale nemá dnešní marasmus s padesátými lety nic moc společného. V komunismu nežijeme a nevracíme se do něj jen proto, že se čeští komunisté derou do vlády. Dokonce ani nezažíváme normalizaci (byť některé projevy dnešní politiky ji skutečně připomínají, jenže za sebou nemáme šedesátá léta).

Je to pořád „jen“ ten kapitalismus, který tu holduje oligarchizaci, staví na laciném národovectví a ostrakizaci lidí mimo škatulky „normality“.

Humor je jako Sovětský svaz. Většinou nestojí za nic

Číst článek

Ta leckdy znamená důsledné dodržování všech hodnotových znaků jakési domnělé slušnosti, v níž pro neziskové kategorie typu vzájemnost, respekt, solidarita, sociální soudržnost nebo rovnost není už žádné místo. Ne nadarmo tak tvoříme pomyslný „mocenský“ blok se zeměmi V4, ve kterých se odehrávají příběhy podobné těm, jako je ten náš.

Demaskovat politickou situaci

Pokud chceme politickou situaci v dnešní České republice řešit, musíme ji umět demaskovat především z hlediska všech nedávných chyb, uchopit problémy, které zemi opravdu paralyzují, kontextualizovat je a hledat jejich řešení.

Rozumím tomu, že hodně lidí má stále v živé paměti perzekuce minulého režimu, které dopadaly na celé rodiny a celé generace a respektuji jejich paměť – i proto, že nám může mnohé pomoct rozklíčovat. Rozumím ale i tomu, že jiná skupina lidí si do té stejné doby projektuje (bohužel) to lepší ze svého života a je to i jejich zklamání z polistopadového vývoje, které stojí v pozadí toho, co dnes zažíváme. Od těchto lidí se můžeme naučit taky dost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Babišova vláda je příšernou šancí jak pochopit, že problémy neleží v minulosti

Mnohem víc než vytváření falešných (a v důsledku nicneříkajících) paralel by nás mělo zajímat, jaký příběh Babiš svým voličům nabídl. Jestli vyvinění z vlastních chyb, nebo dokonalou esenci manažerismu, který nám, polistopadovým generacím, tlačili jako nejvyšší společenskou hodnotu do hlavy.

Jenže opoziční strany dnes, až na výjimky, nepřicházejí s ničím jiným než s morálním pohoršením, tvrdě konzervativní politikou, nostalgií po svých pravicových vládách nebo svobodou určenou jen pro bohaté. A to prostě není žádná alternativa.

Nová vláda právě proto, jak příšerná je, může být i šancí. Šancí pochopit, z čeho Babiš, Zeman nebo Filip těží, proč jim polarizovaná společnost vyhovuje, a že v jejím dalším štěpení budou záměrně pokračovat. Neskočme jim na tenhle nový populismus a víc než to, jak co dělají, sledujme to, co opravdu dělají.

Stačí tolik neutíkat do jiných dob a nehledat v nich jediné možné vysvětlení úpadku té naší. Současných hrozeb je totiž mnohem víc a pod návalem falešných stop a pseudoproblémů je musíme umět najít.

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme