Na nedělní odpoledne je nyní předseda vlády v demisi pozván k prezidentovi, což znamená, že to od pondělka může být zase všechno jinak. Ovšem ukazuje to na jednu celkem podstatnou věc. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Bezstarostný půlrok, během nějž mohl Babiš předstírat, že o nové vládě usilovně vyjednává, a přitom objíždět za veřejné peníze republiku v rámci permanentní kampaně, skončil. Dál už to tak nejde, Babiš musí říct jasné slovo, protože to už za něj nikdo jiný udělat nemůže.

Andrej Babiš je sice velmi pragmatický technolog moci, je ale jasné, že úvahami o možné spolupráci s Okamurovou SPD, kterou by Jaroslav Faltýnek s Radimem Fialou domluvili během jednoho oběda, narazil. Částečně u svých vlastních lidí, kteří už procitají z dojmu o Babišově neomylnosti a přece jen si nechtějí zkazit jméno v objetí s partou xenofobů a zpochybňovači holokaustu.

Ale ještě důležitější je samozřejmě jiná věc. Babiš touží být brán vážně na západ od českých hranic, v Bruselu i Berlíně. Chce být respektovaným evropským státníkem, možná trochu výstředním, ale přece jen demokratem, který se řadí do evropské liberální internacionály. S Okamurou v zádech by to byl poněkud problém.

Hřiště nalajnováno

Což je možná částečně nespravedlivé vůči komunistům, kteří se měli účastnit obou variant příští vlády: Jak je možné, že Okamura představuje problém, zatímco oni, otevřeně proruští nostalgici, jejichž voliči nesnášejí samotnou demokracii, jsou už bráni jako celkem běžná součást politického salonu?

Ano, bohužel ano - a můžeme se jen těšit, co všechno budou ještě komunisti za toleranci případné vlády ANO s ČSSD chtít. Návrat k vyjednávání s ČSSD jsem tu jako možnost dalšího vývoje zmiňoval už v minulém komentáři s tím, že se v takové chvíli míč ocitne na straně sociálních demokratů, kteří z toho evidentně nejsou úplně nadšeni. 

Protože pokud jim Babiš skutečně nabídne ministerstvo vnitra, na němž jednání dočasně zkrachovala, bude se jim jen obtížně odmítat. A to ve chvíli, kdy ochota ČSSD ke spojenectví s Babišem zjevně významně klesá a schválení takové koalice může v plánovaném vnitrostranickém plebiscitu lehce narazit. 

S čím teď vyjednavači ČSSD Hamáček se Zimolou přijdou? Budou chtít vedle vnitra najednou třeba i finance? Babišův čtvrteční krok je možná vynucený, ale vcelku rozumný.

Pokud i tahle taktická varianta zkrachuje, může se hájit klasickým „aspoň jsem to zkusil”. A vrátit se k variantě s komunisty a Okamurou, s níž nemá žádný problém ani prezident Miloš Zeman a především jeho okolí.

Hřiště je nalajnováno, tenhle zápas může a měl by být odehrán co nejdřív. Zřejmě to už pochopil i Andrej Babiš, což je v rámci možností jedna z lepších zpráv, kterou jsme o vítězi voleb za posledních šest měsíců dostali.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít