Klamavá reklama? Politikům projdou i lži
„Odvolám vládu,“ hlásá na billboardech kandidát na prezidenta Jaroslav Bašta z Okamurovy SPD. Kdyby něco obdobně nesplnitelného nabízel spotřebitelům, čekala by ho vzápětí mastná pokuta.
Pamatuje na to zákon chránící spotřebitele před nekalými praktikami výrobců a poskytovatelů služeb. Tedy před zbožím, které by si v životě nekoupili, kdyby je prodejci neuvedli v omyl.
A to dokonce i za předpokladu, že informace v reklamě je sice pravdivá, ale je spotřebiteli poskytnuta zavádějícím způsobem. Takže se spotřebitel nemůže svobodně rozhodovat.
V politice tohle všechno ale evidentně neplatí. Pravdou je, že odvolání vlády je podle článku 62 Ústavy sice v kompetenci prezidenta, ale následující články definují, kdy to smí udělat. A nikde tam nestojí, že by to bylo jen na jeho libovůli.
Experti se shodují, že ústavu je nutno číst jako celek. A že když Jaroslav Bašta tvrdí, že chce svrhnout vládu, která se opírá o vůli sněmovny a o vůli voličů, slibuje protiústavní jednání. Tedy de facto vyhrožuje pučem.
Vysoké mínění o voličích
Přesto může být Jaroslav Bašta v klidu. Máme totiž zákon nejen na ochranu spotřebitelů, ale i k volbě prezidenta republiky.
A v únoru 2013, po zvolení Miloše Zemana prezidentem, se Nejvyšší správní soud vyjádřil i k vedení jeho volební kampaně.
A to na základě podnětu, že jeho tehdejší billboard s textem: „Stop této vládě. Volte Zemana“ porušil paragraf 35 zmíněného zákona, protože klamavě sliboval odstranění vlády, ačkoliv k tomu prezident podle Ústavy nemá pravomoc.
Voliči byli tudíž uvedeni v omyl, což ovlivnilo volební výsledek v neprospěch tehdejšího Zemanova protikandidáta Schwarzenberga. Navrhovatel proto žádal opakování voleb.
Majetková přiznání politiků budou nově přístupná pouze na žádost, rozhodl Nejvyšší správní soud
Číst článek
Soud ale jeho návrh zamítl v plném rozsahu, a to s odůvodněním, že voliči prý neočekávali od Zemana „zastavení vlády, nýbrž aktivní ovlivňování její činnosti v rámci ústavních mezí“. Podle soudu je přípustná i negativní kampaň upozorňující na nedostatky protikandidáta.
A přípustné je prý i to, „aby se v politickém sloganu objevila jistá míra přehánění, personalizace, symboličnosti či zkratkovitosti, protože volič, podobně jako u běžných reklamních sloganů, s určitou mírou nadsázky u tohoto typu politické komunikace počítá“.
Nezbývá než dodat, že soudci mají o voličích věru vysoké mínění. Jenže pokud je podle nich normální, že politici slibují nemožné, pak se nelze divit, když se mezi lidem šíří dojem, že jim ti nahoře lžou a celá ta demokracie je vlastně na nic. K volání po vládě tvrdé ruky zbývá pak už jen krůček.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková