Je asi přesto dobře, že funkce ministra bude řádně obsazena, zvláště když už ten uvažovaný úřad prakticky řídí z funkce náměstka.

Přehrát

00:00 / 00:00

Radko Kubičko: Zemanovský úkrok české vládní koalice

Některé pochybnosti tu ale přece jen zůstávají. Ty kolem prezidenta Miloše Zemana už můžeme pomalu uzavřít, z funkce odešel a politicky už je neaktivní. Přesto jen znovu pro pořádek a budoucnost připomeňme, že neměl z ústavy žádnou pravomoc odmítnout kandidáta na ministra, když mu ho premiér předložil. Kdyby na své nominaci trval, musel by ho prezident nakonec tak jako tak jmenovat.

Je to vláda a její koaliční strany, které mají z výsledků voleb příslušnou odpovědnost, a prezident jim ji nemůže omezovat. Kdyby mohl odmítnout kteréhokoliv kandidáta na ministra, mohl by si nakonec sestavit vládu jen podle sebe. Ne že by tak v minulosti neučinil, ale byla to jen vláda dočasná, bez důvěry Poslanecké sněmovny a v situaci politické a stranické krize.

Ctitel ústavy

Prezident Zeman navíc nyní odmítl jmenovat místopředsedu KDU-ČSL Petra Hladíka sice z důvodů hodných zřetele, protože se stal předmětem vyšetřování, kde sice nebyl z ničeho obviněn, ale s podezřelými osobami se stýkal a kauza není ještě uzavřena.

Na jiné činitele ale prezident tak přísný nebyl, a pokud by byl, musel by si předně sám hledat třeba nového kancléře. Nejdůležitější ale je, že prezident jako znalec ústavy určitě dobře ví, že nemůže kandidáta nakonec odmítnout. Může jen konzultovat, zdržovat, říkat vlastní názory, přemlouvat premiéra, aby přišel s někým jiným.

Pokud premiér trvá na svém, končí prezidentův manévrovací prostor. Premiér ale na dohled zvolení nového prezidenta na svém návrhu netrval a na kauzu rezignoval. A KDU-ČSL, která se ocitla v prekérní situaci, to vyřešila známým trikem formálního jmenování dvojministra a úřadujícího náměstka.

To ale spíše než odpovědné řešení připomíná Zemanovské napínání ústavy a advokátské triky. Pokud strany vládní koalice kritizovaly takové postupy, neměly by se jich samy dopouštět.

KDU-ČSL ještě navrch riskuje, že nový ministr přece jen nemusí mít vyřešeny všechny své kauzy z minulosti. Je to politicky určitě choulostivé, když je stranickým místopředsedou a vlivným politikem strany. Takovým byl ale svého času, navíc ještě jako zakladatel, v hnutí STAN Petr Gazdík, který jak známo také nebyl z ničeho obviněn.

Je to ale každopádně odpovědnost této politické strany, a pokud by jí nebezpečná sázka nevyšla, posoudili by to zase voliči. Prezident to zajisté může posoudit také, ale rozhodně ne tak, že odmítne premiérův návrh.

Nový prezident Petr Pavel v rámci své konsensuální politiky chce vládě vyhovět. Zároveň se ale ve volební kampani prezentoval proti svému protikandidátovi jako ctitel ústavy a zastánce vysoké politické kultury. Také mu to nedává právo ministra nejmenovat, ale své k tomu by alespoň říci mohl a měl.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Radko Kubičko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít