Zmatené pochopení dějin a socha Lenina v Německu
Potíže se sochami nejsou jen ty koněvovské. Mají je i Němci. Pro změnu s Leninem. Rozdíl tu ale je: v odlišném chápání kultury vzpomínání. V sobotu 20. června Marxisticko-leninská strana Německa završila vítězně svůj boj s radnicí Gelsenkirchenu. Vyšší správní soud v Münsteru rozhodl, že jí město nemůže bránit v odhalení bezmála dva a půl metru vysoké sochy Lenina na předzahrádce vlastního domu.
Gabi Fechtnerová, předsedkyně strany, hrstce přihlížejících zdůraznila, že probíhající odhalení není provokací, ale prolomením tabu. „V této společnosti se nemluví o výdobytcích socialismu!“
I když předchozí výrok Gabi Fechtnerové k tomu sváděl, pozorovatel správně usoudil, že v jejím případě nešlo o dvojsmysl.
Soudruzi marx-leninisté se nechali slyšet, že k Leninovi přibude socha Marxova. Husí kůže nenaskakuje kvůli samotnému Marxovi. Ale kvůli té kombinaci.
Marxova ulice
Karla Marxe si Němci váží. Město, kdysi po něm pojmenované, sice získalo zpět svůj název Chemnitz, Kamenice, obří žulovou hlavu autora Kapitálu a Teorie nadhodnoty si Kameničtí přesto ponechali.
Jeden z nejvýznamnějších bulvárů v Berlíně se dál jmenuje Karl-Marx-Allee. Knihkupectví na něm se nacházející, si také podrželo jeho jméno. Zkrátka nepřicházejí ani další marxisté. Rosa Luxemburgová se pyšní ulicí a náměstím a nádavkem stanicí metra. Karl Liebknecht mostem a významnou městskou třídou.
Marxismus-leninismus nezmizel. ‚V Číně se dokonce vrací na steroidech,‘ varuje sinolog
Číst článek
Když jsme si v roce 2018 na rozdíl od Němců ostentativně nepřipomínali 200 let od Marxova narození, v Trevíru, jeho rodišti, mu vztyčili sochu.
Na jeho muzeum, financované Nadací Friedricha Eberta, nedají dopustit, a aby se slavný rodák necítil odstrkovaný, pojmenovali po něm náměstí a ulici navrch.
A tak i v rámci kultury vzpomínání Němci dokládají, že se naučili vlastní dějiny zvládat bez toho, aby se snižovali k jejich černobílé mytizaci.
Problematický Lenin
Tak proč takový pokřik kolem jedné Leninovy sochy?
Před třiceti lety z berlínské čtvrti Weissensee a z Postupimi zmizely ulice Klementa Gottwalda. Ne proto, že byl komunistou, ale proto, že byl zločincem. Stejně tomu bylo, když se z úpatí berlínského Friedrichshainu poroučela socha Leninova.
Zločincem byl Lenin pro Němce nadvakrát. Za peníze císařského Německa po pádu cara rozvrátil Rusko směřující k demokracii a válku prodloužil o další rok. Stejné peníze mu posloužily, aby zmasakroval miliony vlastních lidí. Říkal tomu revoluce a válečný komunismus.
Proto ten pokřik, a ne proto, že se u münsterského soudu naplnilo staré římské úsloví: „Fiat iustitia, pereat mundi.“
Frank Baranowski, starosta Gelsenkirchenu, protože ctí německou kulturu vzpomínání, uvedl, že radnice ve sporu s levičáky vyčerpala všechny právní prostředky a musí se smířit s tím, že navrch získaly zaslepený kult osobnosti, zjevná nedospělost, zmatené chápání dějin a zaostalost.
K tomu jde sotva co dodat.
Autor je publicista
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub
Ficova politika na všechny čtyři světové strany
Kamila Pešeková
Běží veřejná debata o novém učivu na základních školách, ale problém je jinde
Petr Šabata