Putinův tranzit moci a muší váha opozice

Slovní spojení tranzit moci je nyní v ruských politických a mediálních kruzích velmi časté.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vladimir Putin

Vladimir Putin | Foto: Dmitry Lovetsky | Zdroj: ČTK/AP

Označuje se tak komplex změn, který se chystá k roku 2024, kdy se již podle ústavy nebude moci Vladimir Putin ucházet o úřad prezidenta.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Předpokládá se ale, že Putin nejvyšší post neopustí. Ve hře je údajně snížení váhy úřadu hlavy státu a naopak přidání nejvyšší důležitosti postu předsedy Nejvyšší rady. Nebo spojení Ruska s Běloruskem s novou hlavou státu Vladimirem Putinem. Anebo cokoliv dalšího, co mu dovolí nepustit moc z ruky.

Růst nespokojenosti obyvatelstva a Putinova klesající oblíbenost se ale mohou stát hlavní hrozbou tranzitu moci, napsali experti z firmy Minchenko Consulting v nedávném analytickém materiálu. Navíc se podle nich mohou vyostřit rozpory mezi členy Putinova nejbližšího a vzdálenějšího okolí.

Putinova popularita klesla na historické minimum, podle průzkumu se pohybuje kolem 30 procent

Číst článek

Tranzit moci se plánoval už od chvíle, kdy byl Putin loni znovu zvolen hlavou ruského státu. Jenže to ještě plánovači nemohli tušit, jak půjde dolů křivka oblíbenosti vlády, lokálních státních úředníků, ale i prezidenta samotného.

Systém drží rovnováhu

Největší ránu Putinově popularitě zasadila důchodová reforma, jejíž smysl nyní Rusové běžně shrnují slovy: „Budeme pracovat více za stejné peníze, a někteří se penze nedožijí.“ Pak utrpěli kandidáti Kremlu porážky v regionálních volbách.

Experti z Minchenko Consulting píší, že se ve společnosti „vytvořila poptávka po politicích nového typu, který v současné době není přítomen ve vládnoucí moci ani v opozici“. V místních konfliktech obyvatel s mocí, které získávají stále více ekologický charakter, se pomalu vytvářejí spontánní struktury, z nichž mohou vzejít noví opoziční lídři. Ale zatím jsou viditelné jen dvě všeobecně známé politické postavy a jedna známá, ale v jiné než politické sféře.

Michaila Chodorkovského a Alexeje Navalného znají v Rusku i v zahraničí. Chodorkovskij se snaží ovlivňovat dění v Rusku z emigrace, nemůže se totiž vrátit bez rizika dalšího uvěznění.

Navalného úřady čas od času zavřou, ale jinak pokračuje v budování sítě svých štábů po celé zemi, přichází s dalšími odhaleními vysoce postavených státních úředníků a aktivně působí přes svůj kanál na YouTube. Úřady mu ale brání v registraci politické strany, čímž mu blokují cestu k účasti ve volbách.

V posledních týdnech ale nelze otevřít takřka žádnou ruskou mediální ledničku, aby z ní nevykoukla tvář a nezazněl hlas Valerije Solověje, profesora politologie a mimořádně aktivního lektora a účastníka diskusních pořadů v médiích nejrůznějšího druhu. Solověj úporně zvěstuje nadcházející těžkou politickou krizi a netají se úmyslem zapojit se do vysoké politiky v postkrizovém období. Toto jméno by si mohli zájemci o ruský vývoj poznamenat do budoucna.

Reálná politická váha těchto tří mužů je ale prozatím muší. Systém drží rovnováhu, možná z posledních sil, ale účinně. A poznámka na okraj: ani jeden ze tří vyjmenovaných činitelů by nevrátil Krym Ukrajině.

Alexandr Mitrofanov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme