Profesor mezinárodního práva na Hamburské univerzitě Stefan Oeter je přesvědčen, že válečné zločiny až po genocidu musí být nejdřív prokázány – k tomu bude zapotřebí zpráv soudních expertů i forenzních vyšetřovatelů, kteří jednoznačně doloží, co se s mrtvými v Buče i v dalších těžce zkoušených místech vlastně stalo.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Stane Vladimir Putin před mezinárodním válečným tribunálem?

A to i přesto, že ruská tvrzení, že během okupace příslušných míst k zabíjení civilistů nedošlo, jsou přinejmenším nepravděpodobná. To je ovšem jen začátek ukrajinského i mezinárodního šetření ruských válečných zločinů, které začalo již před několika týdny.

Chceme-li soudit válečné zločince odpovědné za vývoj celé této války, musíme se dostat nejméně o úroveň výš – k těm, kteří rozhodovali na nejvyšší úrovni. Tedy k ruským vojenským velitelům, kteří celou válku na Ukrajině z ruské strany řídí, a přirozeně i k veliteli nejvyššímu, a tím je Vladimir Putin.

Převzato z Plusu

Souzení diktátora

Profesor Oeter soudí, že hlavním viníkem nejnovější války v Evropě je jednoznačně ruský prezident, který ji rozpoutal. Zmíněný právní expert je také přesvědčen, že před příslušným soudem by se to dalo snadno dokázat: argumentem je kupříkladu Římský statut z roku 1957, zakazující jakoukoli vojenskou agresi.

Jde ovšem o zločin, který může soudit jedině jakýsi hybridní soud, který by byl obdobou norimberského tribunálu. A zda by před ním Putin stanul? Dokud je v Rusku u moci, tak jistě ne.

Mnozí světoví politologové se navíc domnívají, že by o moc nepřišel, ani kdyby na ukrajinských válčištích nakonec prohrál. To se kupodivu docela dobře může stát, i když nám to zatím třeba připadá nepravděpodobné.

V této souvislosti si ale člověk nemůže neuvědomit i jiné viny, a to jsou viny dnešních západních politických špiček. Kupříkladu podílem na vybudování tolik diskutovaného a zatím neotevřeného plynovodu Nord Stream 2. O jeho stavbě se totiž rozhodlo až v roce 2015, tedy nejen po bleskové srpnové válce v roce 2008 na území Gruzie, ale dokonce i po jednoznačně ruském rozpoutání krize na východní Ukrajině a anexi Krymu z roku 2014.

Především Německo se na tomto rozhodnutí podepsalo ve chvíli, kdy bylo zcela jasné, že právě tato roura se pro Rusko může stát vítaným energetickým klackem. Přesně s tím se Západ v tuto chvíli potýká a ještě několik let potýkat bude.

Zkrátka a dobře – viníkem ukrajinské války není jen přímý ruský agresor, ale i ti, kdo jeho agresi (pravda nepřímo) podpořili a teď si lámou hlavu nad tím, jak si s ní poradit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít