Volby 2017: Němci chtějí stabilitu. Češi ji neznají, tak se mstí vládě

Základní rozdíl mezi Českem a Německem ve vztahu k nadcházejícím volbám je v tom, že většina Němců chce stabilitu, zatímco většina Čechů chce změnu, protože žádnou stabilitu za svůj život nikdy nezažila.

Komentář Praha/Berlín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Většina Němců chce stabilitu, zatímco většina Čechů chce změnu | Foto: Matthias Schrader | Zdroj: ČTK/AP

Může za to i rozdílné sociální složení: německé hospodářství z velké části stojí na malých a středních podnicích, naše společnost je spíš oligarchická.  

Většina lidí není sama zodpovědná za svůj osud, je závislá na státu či na velkopodnikatelích, a proto její příklon k různým politickým subjektům je rozkolísaný podle momentální situace.

Nevybírají nejpřijatelnější možnost, ale mstí se vládě za to, že si nesplnili své sny o sobě po roce 1989. 

Mathias Jung, jeden z nejrespektovanějších německých demoskopů, v souvislosti s německými volbami hovoří o tzv. asymetrické demobilizaci. Tím termínem popisuje strategii jedné strany, která uzme témata svých protivníků, a tím je odzbrojí, což může učinit jen proto, že protivník se nemění. 

Kampaň je pak nekonfliktní, konkurent je uspán, tedy demobilizován. S touto strategií podle něho vyhrála CDU volby v roce 2009 i 2013 a evidentně je vyhraje i letos, protože všech sedm prestižních agentur jí v průměru připisuje 37 procent, zatímco sociálním demokratům jen 23 procent. 

Starost o stát a vlastní zájmy politiků 

Jung tvrdí, že přesnou analýzu je třeba velmi brutálně oddělit od stranické strategie, a toho většina stranických funkcionářů není schopná, a proto se skoro vždy mýlí. SPD zaostává za unionisty hlavně kvůli tomu, že nebyla schopná se modernizovat a vytahuje z truhlice koncepty z minulého století. 

I vzestup Alternativy pro Německo, která má 10 či 11 procent, vidí pan Jung velice střízlivě a tvrdí, že pro obě největší strany má tato událost pozitivní důsledek: ostatní strany nemají šanci se proti tradičním partajím spojit.

V úvahu po volbách připadají jen dvě možnosti: buď opakování velké koalice, nebo tzv. Jamajka, to jest spojení unionistů, liberálů FDP a Zelených, protože ostatní strany by nikdy s AfD nekoalovaly. 

Ostatní strany by nikdy s AfD nekoalovaly | Foto: Markus Schreiber | Zdroj: ČTK/AP

Podíváme-li se tímto střízlivým pohledem na naši politickou krajinu, vyvstanou nám dost jasně i při jiném sociálním složení obyvatelstva dvě paralely, z kterých bychom se mohli poučit.  

Zaprvé strategie tzv. návratů ke kořenům je zcela mylná. Sociální demokraté, ODS i další partaje se musí zcela modernizovat, jako se to povedlo unionistům, kteří převedli Německo přes dluhovou krizi a zásadně napomohli modernizaci průmyslu v době globalizace, robotizace a digitalizace. Jinak se tyto naše strany budou dále propadat.  

A zadruhé: pokud by dodržely všechny demokratické strany své sliby a nekoalovaly s těmi, kteří podle nich ohrožují demokracii, i kdyby ve volbách některá z těchto stran dostala něco kolem 20 procent, nebude mít šanci ohrozit režim, změní se jen vláda.

To ovšem předpokládá, aby starost o stát převažoval nad vlastními zájmy politiků. 

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme