Volby 2017: Němci chtějí stabilitu. Češi ji neznají, tak se mstí vládě

Základní rozdíl mezi Českem a Německem ve vztahu k nadcházejícím volbám je v tom, že většina Němců chce stabilitu, zatímco většina Čechů chce změnu, protože žádnou stabilitu za svůj život nikdy nezažila.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha/Berlín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Většina Němců chce stabilitu, zatímco většina Čechů chce změnu

Většina Němců chce stabilitu, zatímco většina Čechů chce změnu | Foto: Matthias Schrader | Zdroj: ČTK/AP

Může za to i rozdílné sociální složení: německé hospodářství z velké části stojí na malých a středních podnicích, naše společnost je spíš oligarchická.  

Většina lidí není sama zodpovědná za svůj osud, je závislá na státu či na velkopodnikatelích, a proto její příklon k různým politickým subjektům je rozkolísaný podle momentální situace.

Nevybírají nejpřijatelnější možnost, ale mstí se vládě za to, že si nesplnili své sny o sobě po roce 1989. 

Mathias Jung, jeden z nejrespektovanějších německých demoskopů, v souvislosti s německými volbami hovoří o tzv. asymetrické demobilizaci. Tím termínem popisuje strategii jedné strany, která uzme témata svých protivníků, a tím je odzbrojí, což může učinit jen proto, že protivník se nemění. 

Kampaň je pak nekonfliktní, konkurent je uspán, tedy demobilizován. S touto strategií podle něho vyhrála CDU volby v roce 2009 i 2013 a evidentně je vyhraje i letos, protože všech sedm prestižních agentur jí v průměru připisuje 37 procent, zatímco sociálním demokratům jen 23 procent. 

Starost o stát a vlastní zájmy politiků 

Jung tvrdí, že přesnou analýzu je třeba velmi brutálně oddělit od stranické strategie, a toho většina stranických funkcionářů není schopná, a proto se skoro vždy mýlí. SPD zaostává za unionisty hlavně kvůli tomu, že nebyla schopná se modernizovat a vytahuje z truhlice koncepty z minulého století. 

I vzestup Alternativy pro Německo, která má 10 či 11 procent, vidí pan Jung velice střízlivě a tvrdí, že pro obě největší strany má tato událost pozitivní důsledek: ostatní strany nemají šanci se proti tradičním partajím spojit.

V úvahu po volbách připadají jen dvě možnosti: buď opakování velké koalice, nebo tzv. Jamajka, to jest spojení unionistů, liberálů FDP a Zelených, protože ostatní strany by nikdy s AfD nekoalovaly. 

Ostatní strany by nikdy s AfD nekoalovaly | Foto: Markus Schreiber | Zdroj: ČTK/AP

Podíváme-li se tímto střízlivým pohledem na naši politickou krajinu, vyvstanou nám dost jasně i při jiném sociálním složení obyvatelstva dvě paralely, z kterých bychom se mohli poučit.  

Zaprvé strategie tzv. návratů ke kořenům je zcela mylná. Sociální demokraté, ODS i další partaje se musí zcela modernizovat, jako se to povedlo unionistům, kteří převedli Německo přes dluhovou krizi a zásadně napomohli modernizaci průmyslu v době globalizace, robotizace a digitalizace. Jinak se tyto naše strany budou dále propadat.  

A zadruhé: pokud by dodržely všechny demokratické strany své sliby a nekoalovaly s těmi, kteří podle nich ohrožují demokracii, i kdyby ve volbách některá z těchto stran dostala něco kolem 20 procent, nebude mít šanci ohrozit režim, změní se jen vláda.

To ovšem předpokládá, aby starost o stát převažoval nad vlastními zájmy politiků. 

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme