Teď už budou zase fungovat jednotlivé strany samostatně, s vlastními zájmy, kalkulacemi a strategiemi. Zkrátka a dobře: euforie ze společného vítězství se brzy promění v nesnadnou spolupráci různých náhledů na řízení záležitostí domácích i mezinárodní politiky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Thomas Kulidakis: Návrat do politické minulosti aneb Co bude, až opadne povolební euforie

Stačí si vzít třeba vztah k Evropské unii, kde vůdčí ODS rozhodně nepřekypuje vstřícností k posilování unie tak, jako třeba TOP 09 nebo STAN a Piráti, kteří by rádi měli kupříkladu silnější Evropský parlament.

V potaz je potřeba vzít i milion hlasů, které propadly, ovšem při potížích vlády, kterou v případě pětikoalice čekají nelehké časy z hlediska rozpočtu i koronaviru, se mohou rychle přelít k ANO.

V případě vlády bez ANO si je také nutné pamatovat, že k těsné výhře koalicím pomohlo i štěstí. Jen o pár tisíc hlasů víc a v Parlamentu jsou ČSSD, komunisté nebo Přísaha. A povolební matematika má hned jinou dynamiku.

Dějiny se neopakují

Vládnutí ve více než třech stranách je věc skutečně nelehká, ve čtyřech skoro nemožná, v pěti nad lidské síly.

Vzpomeňme jen na stupňování pojmu a významu slova „nepřítel“, přičemž nejvyšší formou je podle bonmotu prezidenta Miloše Zemana právě koaliční partner. Tím se dostáváme také k otázkám přerodu a obrody.

Naše nejstarší politická strana ČSSD se nedostala do Parlamentu a může si za to do velké míry sama.

Výhodou je, že se alespoň jako ODS může snažit obrodit a zbavit šíbrů, kteří už nemají korýtko zájmu. Komplikovanější je situace u Pirátů.

S těmi si ostřílení politici zahráli tak, že bukanýři nebudou mít ani sekretářku a kopírku ve vlastní parlamentní místnosti, protože čtyři poslanci je na klub málo. Mohou si za to ale sami.

Nikdo je nenutil jít do koalice s hnutím, které má dobré kontakty mezi voliči v jednotlivých okrscích a taky už měli ve vínku dáno patřičné kroužkování. Problémy při vedení Prahy, útoky mašinerie ANO i dýchavičnost v kampani už pak byly jen symptomy nezdravého předvolebního rozhodnutí.

Převzato z Plusu

Největší otázka je, jestli by měli teď jít do vlády. Při svém rozhodování jistě moudře pohlédnou na osud jiné strany, která řešila podobné dilema, tedy ČSSD.

Další aspekt je možné přehnané očekávání na Západě. Tamní média se nechala slyšet, že je populismus ve střední Evropě na ústupu. Je to výraz nepochopení situace, protože pravda je, že se potvrdilo rozdělení společnosti na půl.

Co se týká pravděpodobné vlády, tak se v podstatě vracíme o deset let zpátky. ODS je známá značka, víme, co čekat, ostatní jsou přívěšky. Akorát ČSSD vystřídalo v souboji dvou hegemonů ANO.

Podtrženo sečteno: dějiny se sice neopakují, ale dávají současným událostem smysl, obzvláště před blížícími se prezidentskými volbami. Přičemž by byl Andrej Babiš bláhový, kdyby je alespoň nezkusil.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít