Parlamentní opozice v podobě hnutí ANO i hnutí Svoboda a přímá demokracie sice posílila, pokud jde o celkový počet mandátů v zastupitelstvech. A hnutí ANO zvítězilo ve většině statutárních měst i měst střední velikosti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Vládní koalice dostala druhou šanci

Jenže ANO nedokázalo zvítězit s výjimkou Ostravy v největších městech, v nichž komunální volby nejvíce připomínají ty celostátní. A ve městech, kde se umístilo na prvním místě, nezvítězilo – až na výjimky – s velkým náskokem.

I posílení SPD, o němž se po volbách hodně debatovalo, je svým způsobem optický klam, protože hnutí Tomia Okamury šlo do voleb z velmi slabého postavení v obcích, kterého dosáhlo ve volbách minulých. Když vezmeme v úvahu, že hnutí získalo v posledních sněmovních volbách zhruba deset procent hlasů, není jeho výsledek na místní úrovni nijak oslnivý.

Bude opozice posilovat?

Voliči evidentně SPD volí na celostátní úrovni jako protestní stranu, ale na místní úrovni jejím kandidátům příliš nedůvěřují.  Strana sice v podobě získaných 339 mandátů zhruba zdvojnásobila svůj zisk z minulých voleb do místních zastupitelstev, ale skončila o téměř 200 mandátů za mimoparlamentní ČSSD, jejíž výsledek byl interpretován jako fiasko.

Je tedy zřejmé, že vládní koalice dopadla ve světle předpovědí, že stranám, které ji tvoří, to voliči takříkajíc spočítají kvůli pomalému a občas nerozhodnému postupu vlády v boji s vysokými cenami energií a inflací, poměrně dobře. Případné výzvy opozice k rezignaci vlády kvůli výsledkům komunálních voleb by se většině veřejnosti musely jevit jako přehnané.

Vláda tedy dostala druhou šanci. K tomu, že výsledky vládních stran v komunálních volbách nebyly žádný propadák, nejspíš přispělo i rozhodnutí vlády zastropovat ceny energií, které oznámila dva týdny před volbami. Ale vláda musí udělat mnohem více, pokud nechce, aby se preference vládních stran dál propadaly a slábla důvěra veřejnosti ve vládu.

Hlavními problémy vládní koalice se ukazují být špatná komunikace a malá rozhodnost. I proto, že vládu tvoří pět stran, byla vytvořena spíše jako jakási konfederace ministerstev než jako integrovaný celek, který promlouvá k veřejnosti jedním hlasem. Jednotliví ministři tak občas přijímají opatření bez toho, že by byla důkladně konzultována na úrovni vlády jako celku, a – což je ještě důležitější – komunikována veřejnosti jako rozhodnutí celé vlády.

S tím, jak je vláda zkonstruována, pak souvisí i jistá pomalost a chaotičnost jejího rozhodování, která v časech krize veřejnost zbytečně znervózňuje. Ministři reprezentující pět různých stran občas působí jako sólo hráči, nikoliv jako součást promazaného stroje, který pevně ovládá premiér.

Pokud bude vláda pokračovat ve svém dosavadním stylu práce, je jisté, že opozice bude posilovat mnohem více, než jak se jí to podařilo v komunálních volbách. A vláda by se mohla v závislosti na tom, kdo bude zvolen v lednu prezidentem a při další aktivizaci jejích odpůrců v podobě nejrůznějších demonstrací, dostat pod skutečně silný tlak, který nemusí ustát.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít