Žádné velké překvapení se nekonalo, protože o potřebě vytvořit společný volební blok se mluví již delší dobu a pánové Petr Fiala, Marian Jurečka a paní Markéta Pekarová Adamová se na důkaz spolu nechali vyfotografovat se sklenicí piva hned po krajských volbách.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Daniela Kroupy

Vyjádření představitelů jednotlivých stran o společném programu jsou zatím příliš vágní na to, aby bylo možné jeho věcné posouzení. Lze se však již nyní zamyslet nad smysluplností tohoto projektu a nad jeho úskalími.

To první, co musíme zmínit, jsou dvě objektivní okolnosti, které mluví pro jeho uskutečnění. Volební zákon zvýhodňuje počtem mandátů strany s vyšší volební podporou. Dáte-li tedy svůj hlas takové, která se pohybuje těsně nad pěti procenty, jeho významná část se připočítá vítězi, kterého si nepřejete.

Za těchto podmínek je vytvoření předvolební koalice pragmatickým rozhodnutím – výhodným jak pro silnější ODS, která může získat více mandátů, než odpovídá jejím nynějším preferencím, tak pro slabší KDU-ČSL a TOP 09, kterým by jinak hrozilo, že se do sněmovny nedostanou. Platí to ovšem pouze v případě, že dohromady ve volbách dostanou více než 15 procent.

Vyřešit politickou kvadraturu kruhu

Druhou okolností je poptávka významné části veřejnosti, která si uvědomuje, že poměry v zemi dnes nemohou změnit malé strany, a volá po spojenectví. Ten, kdo vyjde této poptávce vstříc, má šanci získat víc, než je pouhý součet stávajících preferencí jednotlivých stran.

Říká se tomu synergický efekt, který se ale dostaví pouze v případě, že koalice nabídne věrohodný volební program a přesvědčí voliče o své schopnosti jej uskutečnit. Nesourodý a rozhádaný spolek to dokázat nemůže. Hlavním úskalím předvolebních koalic je vnitřní nejednota. Volič musí mít jistotu, že se volební uskupení, kterému dá svůj hlas, po volbách nerozpadne.

Převzato z Plusu

Vnějším symbolem jednoty politického subjektu bývá osoba lídra, který nese politickou odpovědnost za úspěch a je garantem uskutečnění předvolebních slibů. Zkušenosti ukazují, že politika bez jasné personifikace nefunguje.

Zmíněné tři strany však mají dva předsedy a jednu předsedkyni. Jejich závazek vůči členům, od nichž pro svou funkci dostali důvěru, jim neumožňuje zcela ustoupit od vůdčí pozice a tři lídrovské osoby v čele voliče o jednotě koalice sotva přesvědčí. Zda se podaří tuto politickou kvadraturu kruhu vyřešit, teprve uvidíme.

Nový volební blok tvoří strany, které jejich odpůrci označují jako tradiční. Naznačují tím, že právě ony nesou odpovědnost za politické nešvary let devadesátých a nultých. Na tom je jistě kus pravdy. Jenže nastoupila nová politická generace a dnes tyto strany vedou lidé, které s hříchy minulosti již spojovat nelze. Zda si na rozdíl od svých předchůdců dokážou uchovat čistý štít, bude teď záležet jenom na nich.    

Autor je filozof a pedagog

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít