Největší pozornost upoutává pochopitelně postava Andreje Babiše (ANO), jehož jméno je v zahraničí obvykle automaticky propojeno se slovem miliardář a pak obvykle nechybí poznámka o českém „trumpismu“. Jestli je Babiš něčím Trumpovi podobný, pak asi výlevy sebelítosti, které do střídmého českého prostředí nějak nesedly, ale kupodivu nikomu moc nepřekážely.

Ideologie bez idejí

Trump se také vezl na vlně zloby na cosi, co se začalo nazývat establishment, ať už to znamená cokoli.

I republikán Donald Trump, kdysi sponzor demokratů, je vlastně velmi neideologický, ale síla, která ho v Americe vynesla nahoru, byla ideologií prodchnuta. Jde zejména o lidi z takzvané alternativní pravice, která má velmi propracované názory na kde co, a řada jejích představitelů je dokonce pyšná na to, že se odkazuje až k antické filosofii.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

V tom je hnutí ANO zcela jiné, žádnou ideologii nemá, kromě odkazu na makání a všeobecné kradení. Nemá dokonce ani ambici někoho omračovat citáty řeckých filosofů, jen slibuje, že bude líp.

Pokud jde o neideologičnost vítězů českých voleb, mnohem důležitější je tu srovnávání české antiimigrační nálady s děním v Polsku a Maďarsku. Jde o srovnání, které vypadá zajímavě, ale je mylné.

Jestli Kaczyńského a Orbána něco spojuje, pak je to relativně propracovaná národně-konzervativní ideologie s jasnými názory na kulturu, národ, náboženství a stát. Tuto ideologii dokonce někteří její představitelé stavějí jako jakousi alternativu k současným evropským ideologiím - jako je liberalismus nejrůznějšího druhu - které prý selhaly nebo své národy ničí.

Pokud u nás někdo s podobnými názory vyrukoval, byl to možná „mentor“ Robejšek (Realisté). V ANO se s takovými řečmi nezdržovali, pravděpodobně proto, že usoudili, že takové věci Čechy nezajímají – v tom byli realističtější než Realisté.

Nerozdělená společnost

Česko se od Maďarska a Polska, snad i Slovenska, liší ještě v jednom ohledu. Přinejmenším z vnějšího pohledu se zdá, že tamní společnosti jsou hluboce a bolestně rozděleny podél velmi zásadních historických, hodnotových i emocionálních trhlin.

Líbí se vám iROZHLAS? Oceňte práci redakce a dejte jí hlas v kategorii Zpravodajství

Ne že by česká společnost nebyla rozdělena, i v podstatných věcech, jako je Listopad 1989, ruská role ve světě, postoj k Německu, nebo i otázka uprchlíků. Tyto různice ovšem nehrály v těchto volbách zásadní roli a úspěch ANO nebo neúspěch tradičních stran není jejich odrazem.

Česko se v tomto ohledu zdá spíše podobné Rakousku. Jistě, Rakousko má demokracii o dvě generace déle, na svém území hostí velkou cizineckou menšinu a přes jeho území přešla předloňská migrační vlna a jsou tu i jiné rozdíly.

Zároveň - podobně jako v Česku - nebyly rakouské volby ve znamení rozhodnutí mezi dvěma neslučitelnými pohledy na svět nebo nabízení nějaké záchranné ideologie, ale soubojem technologií moci se špetkou manipulace a strašení.

Čechy čeká ještě volba prezidenta. Možná se tedy nějakého toho rozdělení společnosti a vzepětí národně-konzervativních utopií přece jen brzy dočkáme. 

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít