Kdo má vlaky rád a je skutečným železničním romantikem, tomu není žádná hodina dlouhá. A komu je, může jet autem nebo autobusem. Třeba do Mnichova, kam i samotné dráhy nabízejí na svých internetových portálech místo vlaku autobus. Zpátky do Evropy je to prostě rychlejší po silnici.

Kvalita železničního spojení mezi Prahou a Mnichovem dokonce připomíná 19. století. To jsem si nevymyslel já, tak o tom vtipkují v Německu čeští diplomaté a premiér Sobotka to při svých návštěvách rád opakuje. Bez jakéhokoli ajznboňáckého romantismu a zcela střízlivě řečeno: vlakové spojení z Čech do Německa je otřesné.

Už při své první návštěvě Berlína na jaře roku 2014 říkal premiér Bohuslav Sobotka kancléřce Angele Merkelové, že Česko chce lepší vzájemnou infrastrukturu. Tehdy kancléřka, volně přetlumočeno, odpověděla v tomto duchu: „Ja, ja, Herr Sobotka. A dálnici D8 jste už dostavěli?"

Tím bylo téma se stolu a zároveň jasné, že když Česko něco chce, musí se taky snažit, protože i pro Německo představuje vybudování železničních koridorů k českým hranicím nemalé investice. Bohuslav Sobotka byl vytrvalý a při každé návštěvě Německa (a že jich bylo dost) nikdy nezapomněl ohřát svou infrastrukturní polívčičku (a že jí bylo vždycky dost). V Berlíně správně vytušili, že Česko ty koleje prostě zoufale chce.

Česká vláda spustila diplomatickou ofenzivu

Zoufalství je v diplomacii dobrá výchozí pozice, protože kdo je zoufalý, snáz dělá kompromisy. Naprosto ideální je, když jsou u jednacího stolu zoufalí všichni, protože z dojednané dohody se pak můžou radovat všechny strany a nikdo nemusí mít pocit, že ho ten druhý ohnul přes koleno.

Taková konstelace právě nastala, protože zoufalý je i německý ministr dopravy Alexander Dobrindt, rodák z Bavorska. Zoufalý není proto, že to do Prahy vlakem trvá dobrodružně dlouho, ale proto, že jemu a jeho projektu mýtného na německých dálnicích pro osobní auta stále někdo hází klacky pod nohy. Nejvíce Rakušané, kteří chtějí Německo a jeho „diskriminační mýtné" žalovat u evropských soudů.

Česká vláda vycítila příhodnou chvíli a spustila diplomatickou ofenzivu. Česko se nemusí k žalobě přidávat, může dělat mrtvého brouka a nezvyšovat tlak na Německo. Od německého ministerstva dopravy by bylo na oplátku pěkné, kdyby železniční projekty Drážďany - Praha a Mnichov - Praha překvalifikovalo a ve velkém plánu rozvoje německé infrastruktury jim dalo takzvanou „naléhavou potřebu".

Když se na začátku května setkal v Berlíně ministr dopravy Dan Ťok (ANO) s Alexandrem Dobrindtem, stalo se přesně to, co jsem popisoval výše. Ze vzájemného zoufalství vzešla ústní dohoda, která potěšila oba. Zápis schůzky, který má Český rozhlas k dispozici, to potvrzuje.

Pravda, český ministr se může lišácky radovat o trochu víc. Dobře ví, že Rakušané se budou soudit, i kdyby trakaře padaly. A pokud Vídeň dosáhne toho, že německé mýtné jako projekt skončí, bude si Praha mnout ruce. Dálniční známky v Německu nebudou, zato koleje ano.

A kdy to bude? Na to není žádná věštecká koule dost velká. Lze v ní ale vidět velmi jasně tento obraz: „Bylo teplé květnové odpoledne, docela normální a obvyklé. Slunce zapadalo, na pražské hlavní nádraží vjížděl rychlovlak ICE z Berlína, zastavil na páté koleji, hned vedle expresu, který z Mnichova přijel dvacet minut před ním. Podle toho berlínského kostelník Moucha vždycky zvoní klekání."

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít