První Východoturkistánská republika vzešla z rozsáhlého povstání v převážně ujgurském východním a jižním Sin-ťiangu, oficiálně fungovala od listopadu 1933 do jara 1934 s hlavním městem v Kašgaru. Její elity byly inspirovány i zahraničními modely národního hnutí, turkická muslimská vláda se hlásila jak k nacionalismu a zastupitelské demokracii, tak k islámu.

Druhá republika vznikla z povstání národnostně pestrého obyvatelstva severního Sin-ťiangu. Názory na míru sovětského zapojení se sice různí, na povstání i dění ve státě však měli sovětští komunisté rozhodující vliv. Fakticky nezávislý stát fungoval až do vítězství Komunistické strany (KS) Číny v občanské válce ve vnitřní Číně, od podzimu 1949 byl včleněn do provincie Sin-ťiang a tím i do Čínské lidové republiky.

Zdroj ‚tří sil‘

Navzdory krátkému trvání, územně omezené moci, těžkému geopolitickému postavení a dalším neduhům byly obě republiky plnohodnotnými pokusy národů Východního Turkistánu o samostatný stát s vlastní vládou, státními symboly, armádou, domácí a zahraniční politikou, ekonomikou, vzdělávacím systémem, dějepisectvím a dalšími projevy sebeurčení.

Existence obou států zpochybňuje tvrzení ideologie a historiografie KS Číny, že Sin-ťiang je odnepaměti nedílnou součástí Číny, jejíž všechny národnosti vždy směřovaly ke splynutí s „čínským národem“ (Čung-chua min-cu). Druhá Východoturkistánská republika byla sice díky sovětské roli Mao Ce-tungem prohlášena za součást revolučního hnutí čínského lidu, ale pro stranu zároveň není připomínání existence cizí mocností řízeného státního útvaru na území Číny příliš žádoucí.

První Východoturkistánská republika je naopak delegitimizována jako separatistický režim zřízený domácími stoupenci panturkismu a panislamismu spolčenými se zahraničními imperialisty. KS Číny toto hnutí považuje za jeden z historických zdrojů „tří sil“ (san-ku š´-li), tedy etnického separatismu, náboženského extremismu a násilného terorismu, které jsou podle oficiálního výkladu původcem přetrvávající nestability Sin-ťiangu včetně poslední vlny násilných incidentů od roku 2007.

‚Preventivní úder‘

Podle uniklých dokumentů řekl vůdce KS Číny Si Ťin-pching v projevu při své inspekci Sin-ťiangu v dubnu 2014, že stoupence tzv. tří sil je coby nepřátele lidu třeba potlačit nelítostným preventivním úderem za využití všech dostupných nástrojů „demokratické diktatury lidu“ (žen-min min-ču čuan-čeng). Si zavelel i k vymýcení ideologických a kulturních kořenů tzv. tří sil ve společnosti a varoval, že boj s nimi bude vleklý, složitý a úporný.

Si Ťin-pchingův projev byl signálem k programu „deextremizace“ (čchü-ťi-tuan-chua), jíž KS Číny arbitrárně míří na celý ujgurský národ a která spojuje masové věznění, nucené práce, snižování porodnosti a podílu ujgurského obyvatelstva v oblasti, politickou převýchovu, likvidaci elit a hmotné kultury a další radikálních postupy násilné asimilace. Čínský režim kriminalizuje mnohé projevy svébytné identity Ujgurů, například donedávna povolené praktikování náboženství, styky v zahraničí, nebo odmítání vládní propagandy a vzdělávání.

Údajným „potlačováním terorismu“ KS Číny zakrývá své dlouhodobé úsilí přivést Ujgury a další občany Číny nejen v Sin-ťiangu k poslušnosti drakonickou vládou, zastrašováním a exemplární tvrdostí vůči vybraným nepřátelům. Jak řekl českým čtenářům ujgurský spisovatel Tahir Hamut Izgil, „strach je jako stín, nemizí“. Dopady po tři generace trvající vlády KS Číny na nechanská společenství Východního Turkistánu jsou zničující.

Ve skutečnosti je to tedy KS Číny, kdo pod záminkou boje s terorismem a extremismem Ujgury podrobuje státnímu terorismu a extrémní asimilaci. Důležitým nástrojem KS Číny k psychologické devastaci ujgurského národa je i diskreditace dějinných ukázek jeho politické samostatnosti, jako byly obě Východoturkistánské republiky založené 12. listopadu 1933 a 1944.

Autor je ujgurista a sinolog, pracuje v Orientálním ústavu AV ČR.

Ondřej Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít