Výsledky voleb skrz nepolitické brýle

Kdekdo se zamýšlí nad výsledky nedávných sněmovních voleb. Používá přitom různá kritéria. Co takhle spojit analýzu z eseje o české společnosti, 50 let starou sociální sci-fi a 45 let starou píseň podle více než sto let staré básně? Někdy z toho vycházejí zajímavé závěry.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Andrej Babiš | Foto: David W Cerny | Zdroj: Reuters

Provedl jsem tento experiment na vlastní osobě. Jako solidní rámec, který vysvětluje konkrétní zvláštnosti českého politického a společenského prostoru v čase, posloužila kniha Erika Taberyho Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše.

Obsahuje známá i méně známá fakta o českém národním prostoru ve smyslu jeho politických a hodnotových preferencí. Autor se snaží tato fakta systematizovat. Kdo si myslí, že to nepotřebuje, protože téma ovládá i bez této knihy, ji samozřejmě číst nemusí. Znám ale čtenáře, kteří si právě tento výklad, blížící se učebnicovému, pochvalovali.

Vyzbrojen faktickým rámcem jsem sáhl po další knize, která časem jen nabývá na významu. Jestliže je Opuštěná společnost čerstvě vydaná, pak Druhá invaze Marťanů od Arkadije a Borise Strugackých vyšla v originále v roce 1968 a v českém překladu v roce 1981. 

KOMENTÁŘ: Šou kolem voleb ruského prezidenta začíná vypadat jako cirkus

Číst článek

Souvislosti s výsledky našich voleb 

V Česku byl jen jeden z autorů, na pár dnů na konferenci o Karlu Čapkovi. Svou sociální science fiction s českým prostředím nijak nespojovali. Přesto si troufnu říci, že lepší psychologické vysvětlení úspěchu Andreje Babiše, než které kniha nabízí, najdete stěží. Na posluchače, kteří ji znají, spiklenecky mrkám a říkám, že očekávávám, kdy se objeví v prodeji modrý chleba. 

Sociologickou a psychologickou rovinu jsem tak měl za sebou a mohl jsem si dovolit rovinu emocionální. A opět to bylo umělecké dílo, báseň, kterou jsem poznal před dlouhými roky jen díky jejímu zhudebnění. Cyprian Kamil Norwid napsal v 19. století své Marionetki (čili Marionety) a kongeniální Czesław Niemen, v Polsku uznaný jako nejlepší písničkář 20. století, je v roce 1972 nazpíval.  

Kompozice je přístupná na YouTube. Teď jsem si ji pustil a jako vždy mi běhal mráz po zádech. A jako vždy si s Norwidem a Niemenem říkám: „Jak se nenudit na scéně tak malé, tak nešikovně stlučené?“ 

Že to nesouvisí s výsledky našich sněmovních voleb? Jak se to vezme. 

Autor je komentátorem deníku Právo.

Alexandr Mitrofanov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme