Rasismus v Česku? Začíná mnohdy už ve škole a provází vás celý život

V roce 2000 žalovalo osmnáct romských dětí Českou republiku. O sedm let později vydal Evropský soud pro lidská práva rozsudek, kterým potvrdil, že Česká republika nezajišťuje všem dětem rovný přístup ke vzdělání.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Děti při projektu Naše romské dítě. | Foto: Jana Šustová

I třináct let po verdiktu se ale Romové v Česku potýkají se značně diskriminujícím prostředím. A jsou to právě základní školy, kde celoživotní pouť vyčleňování pro romské děti nejčastěji začíná.

S „nimi“ ve třídě

„Vaše děti tady nechceme,“ slýchají i dnes rodiče malých romských dětí, když pro své ratolesti hledají základní školu. Někdy tato slova pronesou učitelé a ředitelé, jindy se proti přítomnosti romských dětí ve třídách ozvou rodiče. Výsledek? Segregované školství.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Apoleny Rychlíkové

Podle dostupných informací v České republice existují desítky romských škol. Pro děti je to často první signál, že s nimi společnost nepočítá. Podle analytika Člověka v tísni Daniela Hůleho nemají segregované školy ambici děti vzdělávat. Zhruba devíti tisícům dětí se tak nedostává stejné kvality vzdělání jako ostatním. Přitom po celý život slýchají, že právě vzdělání představuje pro úspěch v životě absolutní základ. Je tomu ale skutečně tak?

Decentralizovaný systém českého školství se v posledních letech potýká se závažnými problémy. Tím nejmarkantnějším z nich je narůstající počet dětí, které nedokončí ani základní vzdělání. Povinnost chodit do školy devět let končí u části dětí jen opakováním sedmé a osmé třídy.

Analýzy zaměřené na vzdělání navíc upozorňují na to, že sociální a kulturní zázemí rodin má na úspěšnost vzdělání dětí zásadní vliv. O tom, jestli uspějete, tak často rozhodují náhodné okolnosti: do jaké rodiny se narodíte, jaké je vzdělání vašich rodičů, i to, v jakém regionu se učíte.

Nejhůř na tom je ten Karlovarský a Ústecký. Právě v nich se vyloučení, nemálokdy způsobené barvou kůže, sbíhá. Špatné bydlení, vysoká míra zadluženosti, bída ghett, podhodnocená dřina v montovnách, nulové vyhlídky do budoucna. Přidejme na tuto hromadu ještě diskriminaci na základě pleti a nihilistický kruh se uzavřel.

Franta ze seriálu Most!: Romové mi vyčítají, že jsem to zahrál jen pro peníze, že je tam ponižuju

Číst článek

V posledních týdnech se i v Česku rozhořely debaty o rasismu. Jsou logickou odezvou na globální události, především ty americké, a často v nich zaznívá, že s rasismem v Česku to není zas tak špatné. Předseda ODS Petr Fiala se například vyjádřil, že „u nás nemá silnou základnu“. Ale to se mýlí.

Česká republika se se strukturálním znevýhodněním (především) Romů potýká, a to významně. Jsou to i politici, kdo má šanci dnešní tragickou situaci změnit. Třeba tím, že prioritizací vzdělání a jeho zkvalitněním zařídí, aby se romské děti necítily méněcenné už ve chvíli, kdy mají poprvé usednout do školních lavic.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme