Na demonstrace se chodit může, ale nemusí. Stejná volba však Venezuelanům chybí u čekání ve frontě. Konfrontace se štíty policistů a bombami se slzným plynem je dobrovolná. Konfrontace s prázdnými regály či nedostatkem léků v zemi je už téměř nevyhnutelná. Jídlo na příděl, rabování obchodů, nakupování nedostatkového zboží v cizině. Něco vám to připomíná?

Ve Venezuele je ovšem stále demokracie. Země má sice zkušenosti s několika převraty, ale to ta naše taky. Venezuela je republika, kde se stále konají volby, stále tam vládne zvolený prezident a zvoleným prezidentem jmenovaná vláda, schází se zvolený parlament. Funguje tam celá paleta politických stran, tedy pluralitní systém.

Prezident Nicolás Maduro a jeho socialistická strana má i nadále své voliče a tvrdé jádro příznivců to občas připomene v ulicích při provládních demonstracích, které se konají stejně jako ty opoziční. V zemi stále fungují i soukromá média. Současná ústava Venezuely garantuje dokonce víc lidských práv než ta předchozí.

Jenže jedna věc je demokracie na papíře a druhá demokracie v praxi. Předvolební kampaně ovlivňuje propaganda – není to jen ta státní, ovšem ta je přeci jen dobře centrálně řízenou mašinerií. Vůdcové opozice končí ve vězení za údajné rozdmýchávání násilností při protestech. Tráví týdny a měsíce ve vazbě bez řádného soudu.

Soukromá média jsou omezována státními regulačními úřady z nejrůznějších záminek. Socialistická vláda se především za Madurova předchůdce Huga Cháveze sice zastávala chudých před "ziskuchtivými kapitalisty", ovšem za cenu zasahování do jejich svobodného podnikání. Nyní kabinet zajišťuje zdravotní péči a školství, právo odvolat prezidenta ale už lidé nemají.

Volební komise ovládaná prezidentovými lidmi vymyslela formální překážky. Prezident Maduro samozvaně označil parlament, kde má opozice nově většinu, za nefunkční. A nejvyšší soud na konci března zákonodárcům odebral veškerou moc. Tu jim sice po vlně kritiky zvenčí i zevnitř vrátil, ale ponechal další hmatatelný důkaz, že bichle zvaná Venezuelská ústava se dá ohýbat a muchlat jako cár papíru.

Je to něco podobného jako ve státě, který má skvělé zákony, ale mizerné soudy. Nikdo se té domnělé masivní právní ochrany nemůže dovolat. Demokracie ve Venezuele existuje, ale je málo vymahatelná.

Spíš než na okrádání občanů o základní politické svobody však mohou socialisté dojet na nedostatek toho, co chtěli sami zajistit: základní lidské potřeby.

David Koubek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít