V minulosti totiž šéf ANO projevil pochopení pro britské brexitáře. Skoro přesně před rokem řekl následující: „Pokud bych byl v pozici Velké Británie se všemi těmi zkušenostmi s byrokracií v Bruselu, tak bych možná taky hlasoval pro výstup.“

Ale jak říká pan prezident, „jen blbec nemění své názory“. A protože Babiš může být podezříván z lecčeho, jen ne ze slabomyslnosti, změnil asi názor i on. Třeba proto, že vidí, jak hluboká je bezradnost britské vlády, které se pořád nedaří vyjednat dobré podmínky pro svůj odchod z Evropské unie.

A Velké Británii se neříká „velká“ jen tak. Bývalá světová velmoc, jejíž námořní impérium kdysi obepínalo svět, je i nyní významná země, člen Rady bezpečnosti OSN a člen uskupení nejrozvinutějších zemí světa G7. A jestliže tak významný stát, jako je Velká Británie, má problémy při odchodu z Evropské unie, jak by teprve asi dopadla Česká republika, obklopená evropskými státy ze všech stran.

Vícero motivací

Za motivací Andreje Babiše rozhlašovat, kde se dá, že je proevropský, může být ale také jiná pohnutka. Babišovy firmy si ulouply nemalý kousek z oněch přibližných 650 miliard, které Česká republika od roku 2004 z Evropské unie získala. Ona taková Moskva nebo Peking zemědělskými dotacemi Agrofertu asi stěží přispějí, o Čapím hnízdě z evropských dotací nemluvě.

Babišův byznys se také odehrává převážně v unijních zemích. Babišova restaurace ve Francii se skví michelinskou hvězdou. Jeho společnost GreenChem produkující močovinu se pro změnu nachází v Nizozemsku. A obrovská Babišova chemička i pekárna jsou - hádejte kde? V Německu. Takto by se dalo pokračovat dále.

O Andreji Babišovi je i na základě jeho minulosti možné říct, že rád vypadá jako světák a možná i světák je. Přijetí mezi celoevropskou smetánku kapitánů průmyslu, finančníků i politiků velkých zemí se šéfovi hnutí ANO musí jevit jako lákavý cíl. Není se tedy co divit, že začal hrát na celoevropskou notu a snaží se účastnit celoevropské jízdy.

Pokud bude opět obviněn policií z dotačního podvodu a do Evropy coby premiér přijede, bude to ostuda pro Českou republiku. Pro samotného Babiše pak bude těžké vymanit se z přirovnávání zahraničními médii k bývalému italskému premiérovi Berlusconimu, který panoval na Apeninském poloostrově aféra sem, aféra tam. Největší nástrahy pro zčistajasna objevené „pragmatické Evropanství“ Andreje Babiše se objevují ale na domácí scéně.

Ani ne tak veřejné mínění, které mu věří a které on uklidňuje slovy o odporu k „ptákovinám“ typu migrační kvóty nebo směrnice o zbraních. Nebezpečí tkví ve dvou věcech. Ve spojení s protievropskými silami v českém Parlamentu, které by navenek nevypadalo dobře. A v konkrétních krocích, které bude muset Andrej Babiš učinit, pokud se chce v Evropské unii dobře zapsat.

Pokud povede českou vládu, pro začátek se bude muset rozhodnout o tom, jestli odmítání kvót stojí za případnou tučnou pokutu za jejich nedodržení. Bude se muset také vyrovnat s faktem, že na směrnici o zbraních se zbytek členských států Evropské unie shodl. S proevropským postojem vyjadřovaným jen slovy si totiž dlouho nevystačí. I přesto ale mohou mít prozatím opatrnou radost ti čeští občané, kteří si právem členství v Evropské unii váží.

Ať už je motivace Andreje Babiše čistě pragmatická, nebo ne, pro stoupence členství v unii poblikává světélko na konci tunelu. Pokud se ale nebude jevit pragmaticky užitečné hrát hru minulosti, kdy vše dobré pocházelo od české vlády, vše zlé z Bruselu.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít