Český boj o právo na rychlostřelbu
„Kdyby tam byl chlap, který umí zacházet s pistolí, tak by to možná dopadlo trochu jinak.“ Výrok českého prezidenta pronesený před dvěma lety se vztahoval k teroristickému útoku v pařížském klubu Bataclan, kde přišlo o život osm desítek osob a Miloš Zeman při té příležitosti veřejnosti sdělil, že změnil názor a nepovažuje už držení zbraní za nebezpečné. Později přitvrdil nepřímou výzvou občanů k vyzbrojování, aby prý se mohli bránit.
Tehdy se to leckomu zdálo jako předvolební populismus při vědomí, že je u nás kolem 300 tisíc držitelů zbrojních průkazů, vlastnících přes 800 tisíc zbraní.
A že vůči právě tehdy se rodící evropské směrnici zakazující některé poloautomatické zbraně nebo zásobníky (k nimž by se snadno mohli dostat právě teroristé, dají se lehce skrýt pod oděvem atd.) se mezi tuzemskými ctiteli střelného prachu zvedl prudký odpor. Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) dokonce chtěl směrnici eliminovat vložením práva na držení zbraně do Ústavy.
Jako paní Rambová
A na zachování poloautomatik slyšeli i jiní politikové, a někteří se dokonce nechali s hi-tech kvéry vyfotografovat, jako třeba švarná poslankyně ODS Jana Černochová. O Chovancovi nemluvě, ten to přímo zahrnul do volební kampaně. Hlava z toho šla kolem.
Stejně jako z argumentace obhajitelů dostupnosti vysokovýkonných zbraní, kupříkladu tím, jak jsou masově ozbrojeni Izraelci, a proto se tak dobře teroristům brání. Jenže tam nakonec vždycky zasahují vojáci nebo policisté. A v poměru k počtu obyvatel vůči nám je v Izraeli mezi civilisty zbraní méně než polovina.
Apologetové dostupných poloautomatů ovšem také z dobrých důvodů mlčeli o USA, kde se vyskytují vyšinutí střelci nejčastěji a vždycky je zlikvidují policejní profesionálové. A všichni dobře víme, že jediný teroristický čin u nás spáchal duševně nemocný Čech legálně drženou zbraní v Uherském Brodě.
Relativita přiměřenosti
Ale Česká republika boj proti už mezitím platné směrnici a za právo na vzrušení z rychlopalné hračky na rameni bojuje statečně dál: vloni v září vypršela lhůta k jejímu převzetí, a tak nám hrozí nám sankce.
Českou žalobu proti zbraňové směrnici poprvé řešil evropský soud. Zákazy jsou podle Prahy nepřiměřené
Číst článek
Ministerstvo vnitra ovšem podalo žalobu k Soudnímu dvoru EU – juristickou řečí kvůli „porušení zásady přiměřenosti“, a tak se čeká na verdikt.
Toto úterý se kauza rozběhla a Česká republika se za podpory Maďarska a Polska bude bránit „nepřípustným zásahům do vnitřní bezpečnosti zemí a omezování trhu se zbraněmi“.
No, když se pořád dokola mluví o potřebnosti referend, je škoda, že se na tohle téma nemohlo uspořádat. Coby test zdravého rozumu národa. A možná by také Soudnímu dvoru ubyla práce.
Senátní zlaté mlčení
Ondřej Konrád
Jak reálná je vláda ANO s ODS
Jiří Pehe
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub