V diplomacii se ovšem obvykle prak neužívá, ale ani netřeba dávat viditelně znát despekt až bojácnost. Ať jde o partnera sebevětšího. Jako je nejlidnatější země světa, navíc s gigantickou ekonomikou.

Tedy Čína, takzvaná pevninská, komunistická, která krajně nerada slyší o lidských právech, demokracii a především o anektovaném Tibetu a odtrženém Tchaj-wanu. Kvůli nimž se ovšem lze dostat s Lidovou Čínou do konfliktu natotata. A pak se ukáže, jak se kdo zachová.

Když se v říjnu 2016 rozzlobila tehdejší ambasadorka, že - i přes její důrazné varování - se ministr kultury sešel s tibetským dalajlamou, šla kvůli tomu až na zahraniční odbor prezidentské kanceláře.

Okamžitě přišlo nechvalně známé „prohlášení čtyř“, tedy prezidenta, premiéra a šéfů obou komor Parlamentu.

Vyjádřili se tehdy, že se od počínání ministra Daniela Hermana distancují a vždy a všude uznávají a budou uznávat pouze „politiku jedné Číny“. Ignorovat tudíž okupovaný Tibet i ostrovní Čínskou republiku. To je tedy jeden přístup, jenž netřeba blíže charakterizovat.

Co se těžko vysvětluje

Koresponduje s ním i část textu partnerské smlouvy mezi Prahou a Pekingem rovněž z roku 2016, v níž je také řeč o jedné Číně. A dokonce, že české hlavní město uznává Tchaj-wan coby nedílnou součást čínského území. Kterou je ale, jak každý ví, toliko na papíře.

Nu a současný primátor Hřib hodlá pasáž politické deklarace z dohody vypustit coby nadbytečnou.

To se však nelíbí čínské vládě, podle níž se primátor i vedení metropole „zachovali velice špatně a dotkli se citů čínského lidu“.

Převzato z Plusu

K formulaci vonící dávnými časy dodejme, že se pražsko-pekingská otázka vynořila i během nedávné cesty Miloše Zemana, po níž byl čínskou stranou zrušen zájezd Pražské komorní filharmonie. A to poté, že její management odmítl primátorův záměr odsoudit.

Nyní přichází další varování vůči Praze, plus cosi, co už někdo může vnímat jako skoro vyhrožování celé České republice. Nebo aspoň její vládě. Která ale těžko může nařizovat pražským radním co a jak. Jenže to si zase v Pekingu třeba vůbec nedovedou představit!

Jistě se to ve vší diplomatické slušnosti pokusí čínskému vyslanci vysvětlit ministr zahraničí Petříček. Bez stopy strachu menšího před větším, ale také bez praku v kapse. Civilně a věcně. Bude mu však rozuměno? Musela by k tomu být příslovečná dobrá vůle.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít