Natož pak znechutit, to se snad může přihodit jen člověku, který nepostřehl, v jaké zemi od loňského podzimu žije. V zemi, kde vládne díky výsledku nepochybně svobodných a demokratických voleb jasná většina stran, jejichž vztah ke svobodě a demokracii je v lepším případě rezervovaný.

Premiér nenávidí parlament a opoziční poslance oslovuje při jednání arogantním pokřikem „hoši”, místopředseda sněmovny za SPD zpochybňuje holokaust a hodlá omezit svobodu vyznání - a komunisti jsou prostě komunisti.

Páteční volba završila všeobecně vydařený týden ve sněmovně, během nějž spojenectví strachu a pořádku zvládlo uchránit Tomia Okamuru (SPD) v místopředsednickém křesle, prosadit do Rady ČTK státního novináře Petra Žantovského, o němž se bude jednou přednášet na žurnalistických katedrách a nakonec zvolit Ondráčka.   

Čas vystřízlivět

Všechno jsou to symbolické kroky, které dělat nemusíte, ale nakonec je uděláte, protože tím ukazujete sílu, kterou momentálně vládnete. A Zdeněk Ondráček ani nemusí cvičit upřímně překvapený výraz, když se před kamerami ptá, co vlastně komu vadí.  

Taková byla doba, zákony neporušil, což je přísně vzato asi pravda - v lednu 1989 při Palachově týdnu tehdejší zákony skutečně porušovali ti, kteří se scházeli na Václavském náměstí a proti nimž Ondráček jako mladý, nejspíš i vyděšený nováček u SNB zasahoval.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Jenže do své dnešní nové funkce se Ondráček teď nedostal navzdory své minulosti, ale díky ní. Ničeho nelituje, omlouvat se nehodlá. Dnes je zase jiná doba a někdejší skvrny v životopise se stávají předností.   

Takže ano, Ondráček je ve své nové funkci zcela nepochybně mužem na svém místě, logickým výsledkem onoho principu „poměrného zastoupení” - v téhle politické situaci si komunisté zaslouží, aby obsadili právě tenhle post a právě tímhle svým expertem.

Jde se na to ovšem dívat i z lepší stránky. Počátkem března 2018, čtyři měsíce po volbách, je definitivně jasno, jak jsou na další roky rozděleny síly v české politice. A vůbec nic na tom nezmění ani definitivní vznik většinové vládní aliance - i když se někdo z demokratických stran „obětuje” a bude se snažit krotit Babiše, „aby to nedělal někdo horší”.  

Bez iluzí: Babiš po své hlasovací koalici s komunisty a Okamurou sáhne, kdykoliv to bude potřebovat. A prosadí s ní cokoliv. Čas definitivně vystřízlivět.  

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít