Kdo si ‚polepší‘ v českém zdravotnictví? Všichni rozhodně ne

České zdravotnictví se už dlouho potácí v hluboké krizi: nízké mzdy a platy vedou ke znehodnocování péče. O tom, jak drsné pracovní podmínky sestry, sanitáři i doktoři mají, se mluví až s cynickým realismem. Jakoby vykořisťování a ztráta práva na vlastní život patřily k tomuto povolání.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

To, co sestry v nestátních nemocnicích nejčastěji popisují, je jedna věta: „My peníze nemáme, je nám líto.“ Ilustrační foto | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Práce jako poslání: co na tom, že vlastní životy tratí a mizí, že lidé pracující ve zdravotnictví a pečovatelských službách jsou braní de facto jako naši služebníci, jejichž každodenním úkolem je v pokoře a tichosti dělat, co se má.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kdo si „polepší“ v českém zdravotnictví? Všichni rozhodně ne

Hořkým paradoxem je pak to, že tyto mechanismy jsou v řadě sester tak zakořeněné, že jim nepřijde normální ozvat se a svou situaci měnit, ale naopak trpět a nechávat si toho naložit ještě víc.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO), vláda a odbory diskutují o navýšení platů ve zdravotnictví. To je samozřejmě skvělá zpráva, jenže ne pro všechny. Toto navyšování se bohužel týká jen státních nemocnic.

Akciovky, které často fungují v krajích, a které se řídí jinou logikou (zisk a konkurenceschopnost), zůstávají odkázané na své managementy a jejich benevolenci. Že nebývá moc velká, to potvrzuje fakt, že mzdy v nestátních nemocnicích se od těch ve státních často liší až o deset tisíc korun.

Podmínky v nemocnicích

Sestra v karlovarské nebo zlínské nemocnici tak za stejnou práci jako sestra v Motole bere o tisíce méně. Už tato nerovnost je základní překážkou k tomu, aby se s odlivem lidí - buď mimo zdravotnictví jako takové, nebo do „lepších“ nemocnic - něco mohlo dělat.

Světová zdravotnická organizace doporučuje zvýšit kompetence českých sester a doktorů

Číst článek

Tratíme na tom všichni: pacienti, kraj, ale především zaměstnanci a zaměstnankyně. Vzhledem k tomu, že jejich práce neumožňuje organizovat stávky, jsou odkázaní jen na sebe, vyjednávání s managementem totiž, jak se často ukazuje, bývá absolutní ztrátou času.

To, co sestry v nestátních nemocnicích nejčastěji popisují, je jedna věta: „My peníze nemáme, je nám líto.“ Opravdu je toto argument pro tak brutální vykořisťování zaměstnanců? Neznamená to jednoduše, že jsou tyto managementy prostě jen neschopné vyjednat pro své lidi normální peníze a spravedlivé podmínky?

Pokud se platy ve státních nemocnicích ještě navýší, nůžky se budou dál rozevírat. Je proto podstatné, aby si samotné sestry i pomocný personál dokázali představit novou organizaci vlastní práce.

Ta by měla začít na vlastních pracovištích, na odděleních, která jsou postižená, v nemocnicích, které kvůli nedostatečné práci managementu nutí své zaměstnance a zaměstnankyně brát práci za jiné, pracovat nepochopitelné množství přesčasů a zacházet za hranice vlastních možností.

Pět dvanáctihodinových směn za sebou, 24 hodin v práci, služby, které absolvujete nemocné a vyčerpané, služby, do kterých jdete, i když vaše dítě má horečku a potřebuje vás doma. Tohle je realita zdravotnického personálu v Čechách. Musí to být lidi, kteří tímto trpí, kdo tento systém odmítne a prakticky začne pracovat na jeho zlepšení: ne vyjednáváním u stolů, ale vlastním působením na odděleních.

Kromě toho, že si svou šílenou situaci musí uvědomit ty postižené a postižení a naučí se konečně říkat NE, a tím poukazovat na komplexnost krize ve zdravotnictví, můžeme pomoct i my, pacienti.

Ptejme se, v jakých podmínkách se v nemocnicích pracuje, zkusme si představit realitu sester, kterým je znemožněno normálně žít jen proto, že jsme si i my zvykli, že péče je pouze projevem empatie a ne práce, za kterou je nutné jednak dostat důstojně zaplaceno, a také u ní dbát na kvalitní pracovní podmínky.

Podpořme lidi ve zdravotnictví a dodávejme jim odvahu. Poskytování něčeho tak kruciálního, jako je péče, prostě nemá být žádný altruismus, ale něco, co společnost umí ocenit. Na zdravotnictví a ani na zdraví by se nemělo vydělávat. A už vůbec ne na úkor těch, které o nás pečují.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme