Informaci o urychlení příprav na tento krok přinesly jako první Lidové noviny. Na Hradě prý reagovali na zprávu, podle které i americká administrativa hodlá otevřít americkou ambasádu už během následujících týdnů, nepochybně v souvislosti s květnovými oslavami 70. výročí vzniku státu Izrael.  

Spekuluje se i o přítomnosti Donalda Trumpa přímo na místě. Záměr je ostatně ohlášen i na stránkách amerického ministerstva zahraničí, stránky českého ministerstva i Hradu o našich případných záměrech v Jeruzalémě neinformují. 

Něco se děje 

Zemanovo mlčení o tak zásadním potenciálním kroku tedy kontrastuje s ruchem, který - možná - kolem celé věci panuje v zákulisí. O přesunu českého velvyslanectví prý jedná pracovní skupina, v níž jsou zastoupeni i pracovníci Ministerstva zahraničí a Úřadu vlády, přesto celá věc působí jako prezidentova iniciativa.  

A to tím spíše, že Zeman se dlouhodobě profiluje jako vyhraněný, dalo by se říci vyhrocený příznivec Izraele a o svém přání přesunout české velvyslanectví do Jeruzaléma mluvil už v minulosti. Praha samozřejmě může mít vlastní politiku a uznat Jeruzalém, byť třeba jen ten západní, za hlavní město Izraele. Česká republika tak v jistém ohledu už učinila na papíře, ambasádu zatím nechala, kde je, což se teď možná změní.  

Jiná otázka je, zda se má takto dělat zahraniční politika. Zaprvé proto, že za zahraniční linii zodpovídá především vláda, pokud možno potvrzená parlamentem, nikoli hlava státu. V tomto případě je zřejmé, že se jedná o prezidentovu iniciativu, aktivně prosazovanou u jiných částí exekutivy.  

A zadruhé, pokud je pravda, že Zeman závodí s Trumpem, nebo i jen pokud pouze uplatňuje svou osobní zálivu, snaží se být originální, nebo se třeba zapsat do dějin, nejde o zrovna rozumný způsob dělání zahraniční politiky.  

A do třetice, otázka izraelsko-arabského konfliktu Zemanovi dlouhodobě slouží spíše jako prostředek vlastní sebeprezentace, nikoli jako otázka principu. Přitom při hovorech na toto téma opakovaně prokázal nečekaně slabou znalost faktů. 

Víme-li, co chceme 

Přesun ambasády do Jeruzaléma je politicky a bezpečnostně citlivé rozhodnutí, s nímž by měly být srozuměny nejen všechny důležité české instituce, ale musí být dobře projednáno a připraveno. Proto ani současný ministr zahraničí Stropnický nemluví o přesunu jako o něčem, co by bylo za rohem, i když i to se může ještě změnit. 

Česká republika, soudě podle veřejných informací, nevlastní v Jeruzalémě žádnou budovu, kterou by mohla rychle přizpůsobit pro tento účel. Nanejvýš může symbolicky otevřít zastoupení. Zbývá otázka, proč, proč teď a proč tímto způsobem.  

Přesun svého zastupitelství do Jeruzaléma ohlásila už Guatemala, mluví o tom i další neevropské státy. Je to ovšem jejich rozhodnutí, které může a nemusí souviset s postupem Spojených států.  

Sami Američané mají výhodu velmoci. Navíc mají k dispozici značné prostředky finanční a organizační. A v neposlední řadě vlastní na území Jeruzaléma hned několik budov. A i když hodlají vystavět ambasádu novou, teoreticky jim stačí změnit ceduli u některé stávající, což může opticky změkčit diplomatický dopad takového kroku. 

Rozmlžit ostrou hranici může i to, pokud bude jako dočasná americká ambasáda sloužit relativně nový konzulární úřad v ulici Davida Flussera, který leží na hranici mezi Jeruzalémem západním a východním, tedy tím, který si nárokují Palestinci.  

Jedna česká linka tady vlastně je, protože významný jeruzalémský historik novozákonní doby David Flusser vyrůstal před válkou v Praze a hovořil dobře česky. 

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít