Žijeme v zajetí bublin? Naopak. Díky sociálním sítím praskají

Jedním z aktuálně nejrozšířenějších výkladů dnešního komplikovaného světa je koncept takzvaných sociálních bublin. Pokud ale sociální sítě něco přinesly, není to jejich vytváření, ale narušování.

Zápisník Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bubliny v Praze | Foto: Jacek Halicki (CC BY-SA 4.0) | Zdroj: Wikimedia Commons

O dopadech technologií na fungování společnosti se dá dlouze spekulovat, jedno je ale jisté: názor na ně má každý. Některé z myšlenek na téma Počítače a internety: až moc? přitom dosahují krátkodobé popularity - tedy alespoň do doby, než se zjistí, že jde o úplné pitomosti.

Jedním z aktuálně nejrozšířenějších výkladů dnešního komplikovaného světa je koncept takzvaných sociálních bublin. Mluví se o něm už pár let, nejvíc je o něm ale slyšet od konce loňského roku, kdy Lidovky vydaly článek Češi v zajetí sociálních bublin. Z dat z Facebooku podle něj vyplývá, že se rozdělujeme na nesmiřitelné tábory a "navzájem se utvrzujeme o správnosti vidění svého světa".

Tohle kritické vidění sociálních sítí je lákavé, problém ale je, že s "bublinami" to stejně dobře může být naopak. Pokud sociální sítě něco přinesly, není to vytváření sociálních bublin, ale jejich narušování. Na přirozeném zvyku obklopovat se lidmi s podobným světonázorem nic nezměnily. Kolik z vás - těch, kteří si pamatují život bez Facebooku - se v mytické české hospodě pustilo do rozhovoru o politice s pokrývačem, neurochirurgem a konceptuálním umělcem? 

Faktem je, že i když sociální sítě mají ve své moci ukazovat svým uživatelům velkou šíři informačních zdrojů, v praxi jejich pohled na svět omezují. (Jen to - a ještě v omezené míře - popsal zmíněný článek Lidovek.) Takzvané filter bubbles fungují jednoduše: řadící algoritmy se řídí našimi preferencemi, tím, jaký obsah je nám příjemný a líbil se nám v minulosit.

A to bývá samozřejmě ten, který souzní s našim viděním světa. Ten méně příjemný zbytek pak vyhledávání na Googlu nebo facebooková zeď postupně filtruje. Filter bubbles jsou reálný problém, který může ovlivňovat třeba chování lidí ve volbách - a představitelé technologických firem se jím také čím dál vážněji zabývají, zvlášť po loňských prezidentských volbách v USA, kdy k uživatelům často probublávaly jen vymyšlené a konspirační zprávy.

Existence filter bubbles ale neznamená, že se na sociálních sítích nesetkáváme s opačnými názory. Ať na Facebooku sledujete politické diskuze, nebo ho používáte jako úložiště fotek z dovolené, vzpomeňte si, jak jednoduché je narazit tam na ostrý střet s lidmi s opačným světonázorem. V diskuzích u zpravodajských článků se pravidelně objevují komentáře o chemtrails, Bohuslav Sobotka i Tomio Okamura zase na svých stránkách neustále čelí výsměchu svých odpůrců.

Doba, kdy jsme s klidem mohli říct "neznám jediného voliče strany, se kterou nesouhlasím", je pryč, v Česku minimálně od posledních prezidentských voleb. Naši oponenti jsou díky sociálním sítím viditelnější než kdy dřív - a my konečně máme představu o tom, kdo vlastně jsou. Pokud už se tomu pojmu nevyhneme, je potřeba uvést ho na pravou míru: sociální sítě nás ze zajetí sociálních bublin vysvobozují.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme