Blízce předaná intimita. OLDstars představili inscenaci Láska a porozumění
Divadelní soubory během sezóny nemohly hrát. Divákům se tak představují i během obvykle volnějšího léta, a to i s dlouho plánovanými premiérami. Umělecká skupina OLDstars z pražských Vršovic například poprvé představila novou inscenaci Láska a porozumění. Na rozdíl od řady jiných českých souborů ale ne na venkovní scéně v amfiteátru nebo šapitó.
Příběh o křehkosti vztahů a lidech, kteří usilovným hledáním životního štěstí zničí i to dobré, co doposud měli, představili OLDstars ve svém domovském bytovém divadle. Malý prostor v kombinaci s obvodovým hledištěm, které scénu svírá, tak divákům umožní sledovat příběh lidské intimity tou nejintimnější možnou formou.
„Ta inscenace sama o sobě je nazkoušená na malý prostor. To znamená, že komorní prostor by tomu měl asi správně slušet víc a měl by víc odpovídat divadelnímu celku,“ říká studentka JAMU a představitelka jedné ze tří hlavních postav Karolína Vaňková.
Zároveň dodává, že ještě před oficiální premiérou inscenaci odehráli na divadelním festivalu v Roudnici nad Labem, kde, byť jiným způsobem, fungovala také. V tom se shodne i se svým kolegou a čerstvým absolventem DAMU Samuelem Tomanem.
„Ačkoliv prostor v Roudnici byl o hodně větší a diváků tam bylo mnohem víc, tak nám v uvozovkách stačilo, abychom nějak zvětšily výrazové prostředky. Z naší strany tam pak možná byl i citelnější komentář na jednotlivé postavy, na který tady v tom menším prostoru, kde člověk musí zůstat hodně u sebe, není moc místo.“
Složitější by ale podle herců byla adaptace pro online prostor, ve kterém všechna divadla celou minulou sezónu musela působit.
„Formou skypového hovoru by to asi moc nešlo. My jsme nad tím zatím vlastně moc nepřemýšleli, ale ve chvíli, kdy by taková situace nastala, tak to asi budeme muset řešit. Ale vůbec nevím jak,“ říká s úsměvem Samuel Toman. Podle třetího z hlavních protagonistů, taktéž absolventa DAMU, Tomáše Weissera by zřejmě jediným řešením byla přímo filmová adaptace.
„Dalo by se tam skvěle vyhrát s tou intimitou, která je tomu textu vlastní. Mnohem víc by se rozpracovaly ty situace, prostor místa a mohlo by to být zajímavé. Ale muselo by se to zpracovávat jako úplně samostatné umělecké dílo. A taky nevím, kdy bychom na to našli čas.“
Nasypat emoce
Divácky přitažlivá ale nemusí být jen forma, kterou je inscenace předána. Jednou z předností představení prý může být i emocionální odstup od komplikovaných vztahových situací, kterého člověk ve svém vlastním životě často není schopný dosáhnout. To může způsobit například i to, že se sympatie a pochopení k postavám u diváků různí.
,Na divadle vyprávíme o dětství, ve filmu o dospělosti.‘ Taušova Amerikánka dostane filmovou podobu
Číst článek
Podle Karolíny Vaňkové k tomuto efektu ale často může dojít až po odchodu z divadla. „My tomu divákovi nedáváme během hry úplně možnost výběru nebo příležitost k budování názoru. Prostě to do něj ‚nasypeme‘, on třeba pak nestíhá a perspektivu možná vážně získá, až když odejde.“
To, že jevištní zpracování Lásky a porozumění svádí ke znázornění tématu intimity prostřednictvím blízkého kontaktů herců s diváky, dokazuje mimo jiné i skutečnost, že hru v Česku doposud zpracovalo pouze komorní Divadlo Ungelt. Tehdy se divákům představili Linda Rybová, Richard Krajčo a David Švehlík.
Nové zpracování dramatu Joe Penhalla nabídnou OLDstars ve svém bytovém divadle v Košické ulici ještě 29. a 30. července.
Na srpen má pak soubor naplánovanou ještě jednu premiéru. V inscenaci Plíce se pod režijním vedením Matyáše Řezníčka, kterého můžete znát například coby člena činohry Národního divadla, se představí Petr Jeřábek a Eliška Vocelová.
