Ředitel Národního divadla: S odstupujícím šéfem činohry mluvím. Věcnou kritiku jsem od něj nedostal

Šéf činohry Národního divadla v Praze Daniel Špinar prohlásil, že svůj mandát ukončí o rok dříve. Jako jeden z důvodů uvedl spory s jeho nadřízeným, ředitelem Národního divadla Janem Burianem. Vedle konzervativního přístupu mu vyčítá, že je ve střetu zájmů, protože také vede ateliér činoherního herectví na DAMU. „Dovedete si představit, že by na medicíně učili pedagogové, kteří neléčí?“ reaguje na kritiku Burian v rozhovoru pro Radiožurnál.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Burian, ředitel Národního divadla

Myslím si, že každý má právo kritizovat, co chce. Jen tak musí činit korektně, klidným tónem, říká ředitel Národního divadla | Foto: Tomáš Vodňanský | Zdroj: Český rozhlas

Váš přímý podřízený, šéf činohry Národního divadla Daniel Špinar, vás veřejně kritizuje. Jak na to reagujete? Mluvil jste s ním o tom?
Samozřejmě, že jsme spolu mluvili. Bavili jsme se, když iniciativa (studenti divadelních fakult DAMU a JAMU přednesli koncem června výpovědi o problematických poměrech, které podle nich na školách panují, pozn. red.) těsně před prázdninami začala. Hovořili jsme spolu i teď. Také se řadím na stranu studentů, často s nimi komunikuji. Učím na škole od roku 1990. Vedoucím činoherní katedry budu teprve dvacet let, nikoliv třicet, jak říká Špinar. Ten na katedru přišel před necelými třiceti lety, když byl vedoucí pan Císař. Bylo by fajn, kdyby si to pamatoval, ale to vzal déšť. Myslím si, že každý má právo kritizovat, co chce. Jen tak musí činit korektně, klidným tónem, bez osobních urážek a věcně. Kromě toho, že ten, kdo někde působí hodně dlouho, to dělá špatně, se ke mně žádná kritika nedostala. Vzato zdravím rozumem, domnívám se, že takový argument validní není. 

Špinar svůj mandát ukončí o rok dříve. Pracovat ve svoji pozici bude ještě následující sezónu, tedy zhruba rok. Dokážete si představit vaši společnou komunikaci?

Práce s těmi, kteří mají odlišné názory, nebo jsou s vámi dokonce v konfliktu, je běžná profesní záležitost. Povinností každého šéfa je podle mě hledat cestu ke shodě prostřednictvím dialogu. Ten může být i ostrý, ale je třeba, aby byl věcný, nikoliv osobní. Těm se vyhýbám. Nepovažuji to za způsob hodný práce dospělých lidí.

Co se studentů týče, ti mají svaté právo kritizovat, co chtějí. Mají svaté právo se mýlit a my je máme brát vážně, i když se mýlí. Od toho jsme pedagogové, abychom je přesvědčili a vysvětlili jim různé věci. Pokud stále nejsou spokojení, při nejmenším to svědčí o tom, že nejsme schopni jim to dobře vysvětlit a musíme to zlepšit. To je normální.

Zároveň ale nelze paušalizovat a generalizovat nějaká obecná tvrzení. Neříkám, že neukazují na nějaké problémy. O tom se musíme se studenty, pedagogy i veřejností bavit - konkrétně a věcně. To však ještě neznamená, že každý učí špatně, všichni někoho terorizují a většina studentů je nespokojená. V našem ročníku jsme požádali, aby o škole sepsali své nejkritičtější myšlenky. Vzhledem k tomu, že šlo o končící studenty, někteří skutečně kritičtí byli. Ale převažovala pozitivní hodnocení. Píší to s úctou a některá jejich tvrzení mě dojala tím, jak vyvážená a kritická byla. Snažili se pochopit i jejich vlastní chyby. V závěru většina z nich napsala, že studující léta byla jejich nejlepší životní etapou. Myslím si, že studenti nám v tomto korektním jednání jdou často příkladem.

Končící šéf činohry Špinar: Nesouhlasím s tím, jak vypadá divadelní scéna. Neřeší aktuální témata

Číst článek

Na některých univerzitách je zvykem, že každý semestr studenti i pedagogové mají povinnost hodnotit průběh výukového roku. Mohou tam být i osobní poznámky a pedagog či studující se dozví zpětnou vazbu. Děláte to také?
My děláme každý semestr u nás na katedře hodnocení semestru. Funguje to jak individuálně se studenty, tak s celým ročníkem a katedrou. Někdy ty debaty jsou ostré a někteří kolegové je nemají moc rádi. Vyostřit se mohou i mezi námi pedagogy. Na DAMU máme dokonce anonymní možnost podrobit vedení fakulty kritice. Provádíme evaluaci, kterou činoherní katedra úspěšně prošla jako jedna z prvních i na mezinárodní úrovni. Je to v pořádku. Myslíme si, že evaluační proces musí zahrnovat také fakta, data, úspěšnost absolventů a jejich uplatnění v praxi. V tomto jsem možná konzervativní, ale v tomto svůj postoj nezměním.

Lidé podle mě chodí do školy, aby poté získali práci, po které touží a studenti na DAMU zde studují, aby poté hráli v divadlech všech typů. To je náš hlavní úkol. Neučíme je poetiku divadla a co je v něm správné a špatné. Nejsme majitelé pravdy. Máme jim předat zejména to, čeho divadla dosud dosáhla. Nikoliv je učit podle principu, že začátek divadelní teorie začíná datem jejich narození. Tak to prostě není, protože kultura tady je stovky let. Není nic zdravého na tom, že tomu tak není, protože lidé pak mají pocit, že vynalezli něco, co tady ještě nikdy nebylo a neuvědomují si při tom, že například rozvíjejí komedii dell'arte z renesanční doby.

Zároveň divadlo, lidská a evropská kultura je natolik bohatá, že inspiračních zdrojů je tolik, že na jedné katedře nemůžete obsáhnout všechno. Proto mají lidé možnost studovat na různých školách s různými zaměřeními a metodikami.

„Nejsme majitelé pravdy. Máme jim předat zejména to, čeho divadla dosud dosáhla. Nikoliv je učit podle principu, že začátek divadelní teorie začíná datem jejich narození.“

Jan Burian (ředitel Národního divadla)

Přestože jsem vedoucí jedné z kateder, se k práci těch jiných se nevyjadřuji, protože o tom zase tolik nevím. A odmítám, aby lidé, kteří nikdy neviděli výsledky našich absolventů, kritizovali jejich práci.

Neuvažujete o tom, že byste rezignoval z postu vedoucího katedry činoherního herectví?
Samozřejmě, že ne. Zúčastnit se ještě jednou výběrového řízení jsem se rozhodl před třemi měsíci. Bylo to po úvahách a poradách na katedře. Vězte tedy, že mám představu o tom, kam a s jakými metodickými a personálními koncepty katedru povedu dál.

Zneužívání moci a šikana. Děje se to tady léta, přitakává bývalý proděkan DAMU Prokop

Číst článek

Kolik let?
Je to na čtyři roky. Konkurz jsem dělal popáté. Všechny své práce od revoluce konám na základě výběrového řízení. Do všech svých funkcí jsem byl zvolen. Nemám svou práci jen proto, že se někomu líbím. Myslím si, že pro Národní divadlo je dobře, že tam pracují lidé s určitou erudicí a pro školu naopak, že tam pracují lidé z praxe. Kdo například medikům vyčítá, že pracují zároveň jako lékaři a zároveň vyučují? Přestože leckdy mají soukromé ordinace. Potvrzují tím svoji kvalifikaci. Je to náročné a ne každý souběh práce zvládne, ale posuzovat se mají výsledky. Kritérium, že mladí jsou úžasní a staří nikoliv, by nemělo být uplatňováno. Když už chceme být rovnoprávní ke všem, tak musíme být rovnoprávní i k těm starým, k ženám, gayům… zkrátka ke všem možným menšinám. Jsem tolerantní a snažím se o to. V Národním divadle pracuje řada žen, homosexuálů i cizinců.

Prostředí Národního divadla je podle Špinara zakonzervované a málo progresivní…
Progresivní divadelní proudy historicky vždy vznikaly na malých scénách a divadlech. Když je diváci začali přijímat, postupně se estetika a další prvky včleňovaly do institucí. Scény v národních divadlech v Brně nebo Plzni nemají dělat experimentální divadlo. Mají to provádět zejména ve vysoké kvalitě a moderním způsobem, jenž se dá z menších progresivních divadel převzít. Experimentální scény jsou experimentální, protože ne vše se na nich osvědčí. Když máte v hledišti 1 100 diváků, nemůžete si dovolit nehrát na profesionální úrovni. Daniel Špinar tohle díky desetiletému studiu na DAMU ví a je schopen to dělat. 

Michaela Vetešková, ere Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme