Končící šéf činohry Špinar: Nesouhlasím s tím, jak vypadá divadelní scéna. Neřeší aktuální témata
V Národním divadle předčasně skončí umělecký ředitel činohry Daniel Špinar. Nadcházející sezona bude jeho poslední. Jako důvod, proč po sedmi letech nedokončí svůj mandát, uvedl hlavně strnulost tuzemské profesionální divadelní scény. „Dělají se tu slaměné klobouky a máme pocit, že se vyjadřujeme k politiku společnosti. Je to nesnesitelné a odráží se to od vkusu lidí, kteří rozhodují o pozicích nebo o umění,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál.
Z jakého důvodu jste se rozhodl o rok zkrátit mandát v pozici šéfa činohry Národního divadla?
Zareagoval jsem na výzvu Ne!musíš to vydržet, kterou před prázdninami iniciovali studenti z DAMU. V tu chvíli jsem se dostal do střetu zájmů – pokud jsem si měl vybrat, kam jde mé srdce, tak to bylo na podporu studentů.
Umělecký šéf Činohry Národního divadla Špinar po této sezoně předčasně skončí. Nového vybere komise
Číst článek
Tím jsem se dostal do střetu zájmů se svým šéfem, který vede DAMU 30 let a teď je zároveň mým šéfem v Národním divadle. Bylo to pro mě takové probuzení, protože jsem potřeboval impulz, abych pochopil, že v tomto prostředí nechci pracovat. Je to prostředí, které používá až mafiánské praktiky.
Jde i o to, že nesouhlasím s tím, jakým způsobem dnes vypadá česká oficiální scéna. Vše se to propojuje, protože o věcech na nejvyšších postech rozhoduje pár lidí. Je to strašně politické, cynické a nemám pocit, že by oficiální divadelní establishment měl zájem o skutečnou divadelní tvorbu.
V Národním divadle jsem se snažil jít proti konzervatismu, ale zásadně jsem narážel. Navíc jako člověku, který má svědomí a srdce, mi v tomhle prostředí není dobře. Usoudil jsem tak, že je potřeba na něco poukázat a pak čestně odejít. Myslím si, že společnost se mění a měla by se v zásadě změnit i oficiální divadelní scéna – ta se tváří, jako by dávala myšlenky do veřejného prostoru. To mi vadilo, proto jsem to udělal. Teď se cítím dobře a svobodně a těším se na další práci mimo tento oficiální establishment.
DAMU buduje atmosféru strachu, tvrdí studenti. ,Jsme připraveni jednat,‘ reaguje proděkan Bečka
Číst článek
Souvisí váš odchod i s autorským pojetím divadla?
Dá se to tak brát, protože nůžky se vychýlily i na DAMU. Alterna a činohra, aby si zachránily integritu, se vychylují proti sobě a přitom realita je taková, že tato dvě divadla prorůstají v sebe.
Autorství v divadle je naprosto zásadní. Když se podíváme, jakým způsobem dělají divadlo v zahraničí, tak si člověk říká, proč se nedokážeme zabývat tématy, která jsou opravdu aktuální. Namísto toho se tu dělají slaměné klobouky a máme pocit, že se vyjadřujeme k politiku společnosti.
Je to nesnesitelné a odráží se to od vkusu lidí, kteří rozhodují o pozicích nebo o umění. To je určitě střet, protože řevnivost mezi alternativním a činoherním divadlem, nebo tím profesionálním a nezávislým, jak se to odborně nazývá, je nesmyslný. Celou dobu jsem se o to snažil, angažoval jsem tvůrce z alternativní scény, ale nikdy jsem se nesetkával s pochopením.
Člověk jen naráží do zdi
Souvisí vaše rozhodnutí s asi měsíc starým rozhovorem pro Český rozhlas Plus, kdy jste o řediteli Janu Burianovi uvedl poměrně kritická slova?
Samozřejmě. Je tu jeden člověk, který má nakumulováno tolik funkcí a má záběr naprosto všude – od studentů, po Národní divadlo, po největší festival a je ještě pokladníkem Opery Europe atd. Má strašné množství funkcí.
Vidím, že chce-li někdo dělat pořádně alespoň jednu (funkci), nemůže toho mít tolik. A to se projevuje i na tom, jak divadelní síť vypadá. Snažil jsem se o různé reformy, ale člověk jen naráží do zdi.
Reakce Jana Buriana
„Odvedl zde velký kus práce, která je náročná a únavná,“ uvedl generální ředitel Národního divadla Jan Burian k odchodu Špinara. „První česká scéna se nemůže změnit v autorské divadlo. Významnou částí své tvorby musí zůstat moderním interpretačním divadlem a mít pevný soubor složený z vůdčích hereckých osobností,“ dodal.
I když je důležité říct, že nějaké věci mi samozřejmě povolil - viz blokové hraní. Ale myslím si, že s tím není vnitřně úplně srovnaný. Cítil jsem, že jsem tu sám a moje energie jde jiným směrem. Jsou tu fakta, co mi dovolil, ale frustrace, jak tu funguji, se opírá o základ a manipulace i politikaření.
Vidím, jak tu vypadají přechody z funkce do funkce. Vidím, jak dopadají konkurzy a není mi z toho dobře. Je potřeba na to ukázat. A co je zásadní – tady se znovu vracím k DAMU -, je, že když někdo vede katedru třicet let, tak ji vmasíruje do svého vidění divadla. A to je příšerně konzervativní a zkostnatělé.
Máte před sebou ještě rok, kdy budete v Národním divadle tvořit a pracovat. Jak zvládnete komunikaci s vedením?
Víte, tyto přechody moci bývají takové „pokakané“, jak říkám lidsky, a za šest let jsem tu viděl věci, nad kterými mi zůstal rozum stát. Například já sám jsem nastoupil do divadla s tím, že bývalý šéf Činohry Národního divadla Michal Dočekal tady zůstal na stejně vysoké pozici jako já - pozice mu byla vytvořena. To jsou takové drobnosti, které v tomto systému a mezi slušnou společností nemají fungovat.
Vím, že jsem teď v pasti a je to nepříjemné, ale zároveň chci ukázat, že lze odejít správně. Budu akceptovat každého, kdo sem místo mě přijde a rád mu to vše předám. Jak to povede, už je jeho věc. To ale tady nebývá normální. S Janem Burianem jsem se domluvil na opatřeních, že se budeme vídat co nejméně a budu doufat, že brzy někoho najde. Já chci dokončit sezonu - máme naplánovaných šest premiér a ty jsou tak rozjeté, že je musíme dodělat. Je to už vyrobené, nasmlouvané a podobně. Ale příjemné to určitě nebude.
