Z divadla za pult v cukrárně. Janoušková hraje na pardubických prknech už čtyřicet let
Herečka Východočeského divadla Pardubice Jindra Janoušková nastoupila do angažmá v roce 1979. Říká, že bez divadla by umřela. Myslet na to, že je vlastně už v důchodovém věku, nemá čas. K divadlu si navíc pořídila cukrárnu.
V pořadu Kdo umí, ten umí, jsme se vydali nejdřív do divadelní kavárny. Nad lednicí je nápis Úschovna radostí. A po zdech desítky dalších citátů, které tam herci postupně dopisují. „To je blbý, to se bude líbit.“ Nebo: „Divadlo je krásný, ale živit bych se tím nechtěl.“ Nad tímto rčením se Jindra Janoušková usmívá a dodává: „Když už to ho máme dost, tak se tady uvolňujeme.“
Jindra Janoušková teď denně zkouší a hraje. 11. května měla například premiéru hra Divadelní komedie. „Divák v této komedii nahlédne do našeho světa, že nemáme vždycky jen dobré dny. Je to legrační pohled na naše špatné vlastnosti. Já hraju starou primabalerínu, bývalou hvězdu největšího formátu, která dvacet let nestála na jevišti a teď dostala šanci,“ přibližuje hru Jindra Janoušková.
Mikve je židovská lázeň. A stejně se jmenuje divadelní hra, ve které září Jindra Janoušková jako lázeňská. Je to současná hra, kterou napsala izraelská autorka.
„Je to moc dobře napsaná hra o nesvobodě ženy ve společnosti. Hlavně divačky na představení reagují velmi silně. A často nevěří, že je v dnešní době něco takového možné. I já jsem si prošla tím, že jsem byla týraná. A vím, jak je pro ženu těžké pochopit, že ona není ta, která dělá něco špatně. Že prostě chyba není v ní. Tuhle hru opravdu vřele doporučuji,“ říká Jindra Janoušková.
Z divadla do cukrárny
Jindra Janoušková navíc už několik let provozuje cukrárnu. „Když vařím kafe, tak se potkám s úžasnými lidmi. Chodí k nám hodně starší ženy a já si s nimi povídám. Jednou možná sepíšu všechny ty příběhy, které mám v hlavě. To by byla kniha,“ usmívá se herečka.
„Snažím se nestresovat tím, co bylo nebo co bude. Tatínek říkal, nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. A já už vím, že všechno má své řešení. Jen si člověk musí srovnat, co je pro něj priorita. Pro mě je priorita divadlo, pořád mě strašně baví a dávám do toho všechno,“ dodává Janoušková.
