Šedesátka s Bergmanem. Divadlo Na zábradlí oslavilo kulatiny premiérou hry Persony
Divadlo Na zábradlí oslavilo o víkendu 60. výročí své první premiéry. Středobodem oslav bylo uvedení nejnovější inscenace Jana Mikuláška Persony, která přinesla na jeviště adaptaci díla Ingmara Bergmana. Páteční druhá premiéra pak pokračovala oslavou s odhalením lóže Václava Havla a vernisáží fotografií, na kterých jsou zachyceni minulí i současní zaměstnanci divadla. Mezi nimi jsou třeba Jiří Bartoška, Jan Přeučil nebo Jana Preissová.
Inscenace Jana Mikuláška Persony vychází z obsáhlého díla Ingmara Bergmana, tvůrce pěti desítek filmů a více než 120 divadelních inscenací.
V podání osmi herců Divadla Na zábradlí (Dita Kaplanová, Magdaléna Sidonová, Jana Plodková, Petra Bučková, Barbora Bočková, Jiří Vyorálek, Jakub Žáček a Vojtěch Vondráček) se v blíže neurčitém prostoru odehrávají zhuštěná dramata, s každým novým příchozím startuje i nový příběh – střídají se tváře, osudy, příběhy i nálady.
„Už delší dobu jsme plánovali vytvořit inscenaci, která by byla inspirována celoživotním dílem některého z našich oblíbených autorů, chtěli jsme se opřít o silnou a bohatou předlohu, se kterou bychom mohli svobodně zacházet,“ uvedl k výběru námětu režisér Mikulášek.
Dalším důvodem bylo také podle něj to, že Bergmanova tvorba má jednoznačně divadelní charakter, jeho bolestné příběhy jsou komorní, sevřené, herecký výraz zde hraje naprosto klíčovou roli. Neméně důležitou motivací bylo i stoleté výročí Bergmanova narození.
Ingmar Bergman: přehled nejlepších filmů a fotografií z natáčení
Číst článek
Historie Divadla Na zábradlí
„Jsem si říkal: No, tak tohle divadlo, když jsem přišel z kamenného barokního divadla, a teď jsem stál před takovou hroznou barabiznou…“ vzpomíná v archivní rozhlasové nahrávce herec Oldřich Velen na okamžik, kdy do Divadla Na zábradlí vstoupil poprvé.
Sál, který parta mladých divadelníků dostala k užívání, byl vlastně skladem. Na zemi se válelo všemožné haraburdí, stěny byly zašlé od prachu a špíny. 9. prosince roku 1958 tam ale premiéra divadelní hry Kdyby tisíc Klarinetů skutečně byla. Autorem byl Jiří Suchý s Ivanem Vyskočilem.
Diváci se tehdy museli smířit s tím, že si kabáty místo do šaten odložili v zadní části sálu, a také s tím, že se topilo v malých kamnech u jeviště. Scéna si své diváky ale našla. Netrvalo dlouho a stal se z ní fenomén, který překračoval i hranice samotné budovy.
„Domnívám se, že role Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila nebyla jenom v Divadle Na zábradlí, že jimi začalo něco v Čechách zcela nevídané,“ říká tehdejší ředitel Vladimír Vodička. Tři měsíce po startu divadla se k činohernímu souboru přidala ještě pantomima pod vedením Ladislava Fialky. Hostovala i na Kubě nebo v Severní a Jižní Americe či v Africe.
Na začátku 60. let v divadle pracoval také někdejší prezident, dramatik Václav Havel. Nejprve dělal kulisáka, pak i dramaturga. Pro Divadlo Na zábradlí napsal hru Zahradní slavnost.
Od roku 2013 v divadle působí nové vedení. Tvoří ho ředitel Petr Štědroň, umělecká šéfka Dora Viceníková a kmenový režisér Jan Mikulášek. V sezoně 2014/15 získalo divadlo ceny ve všech kategoriích Cen divadelní kritiky, včetně prestižního ocenění Divadlo roku.
