Při četbě rozhlasových her jsem vášní bourala mikrofony, vzpomíná herečka Maciuchová

Hana Maciuchová je vynikající herečkou a noblesní dámou. V rozhovoru pro Český rozhlas Pardubice s moderátorkou Alenou Zárybnickou vzpomínala na natáčení Krkonošských pohádek. Na pocity, když se poprvé postavila na divadelní jeviště, i na svého zesnulého manžela Jiřího Adamíru, který jí doma nechával vzkazy.

Zálety Aleny Zárybnické Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Herečka Hana Maciuchová | Zdroj: Profimedia

Začneme vzpomínkou na vás. Vidím restauraci U Sojků, která už v Praze 7 neexistuje. Šla jsem tam s maminkou a tatínkem na oběd a v jednom okamžiku jste vstoupila vy s Jiřím Adamírou. Já tu svíčkovou už nedojedla a s otevřenou pusou jsem zírala. Byl to pro mě silný zážitek, ale to asi pro všechny děti, které sledovaly Krkonošské pohádky.
Musím se přiznat, že pro ně jsme to točili. To byl první vrh našich diváků. A že Krkonošské pohádky pořád existují a jsou stále reprízované, je naše profesní satisfakce.

Přehrát

00:00 / 00:00

Když jsem přijela z Moravy do Prahy, myslela jsem, že mluvím čistší češtinou než spolužáci. Ti na mě ale koukali jako na vizunu

Musím ale v první řadě poděkovat paní režisérce, protože tenkrát jsme točili po nocích na Barrandově a ona měla stopky v ruce, protože věděla, že to musí mít jen patnáct minut.

Takže když jsme náhodou v těch situacích, které přetékaly, tak to stopla a řekla, že ne a že potřebuje, aby to bylo kratší.

Díky ní ty mají ty pohádky, přestože jsou také pro pamětníky, jistou bystrost a tím pádem jsou akceptovatelné pro další generace.

Vaši rodiče hráli ochotnické divadlo. Je pravda, že jste poprvé na divadelních prknech stála právě s rodiči?
Ano, bylo to až ve 14 letech, kdy můj tatínek inscenoval Jiráskovu Lucernu. Tenkrát potřebovali družičku. Věděla jsem, co družička dělá a jaké má repliky. Tatínek to se mnou nazkoušel a přišla premiéra.

Já vešla s kyticí, viděla jsem to hlediště plné očí, dostala trému a začala tu kněžnu vítat tak, že jsem začala plakat, strčila jí kytku a vypadla. Všichni koukali jako blázni a pak říkali rodičům, že ta Hana má snad talent.

O Jiřím Adamírovi

Je mi jasné, že jste divadlu hodně obětovala a že vám na druhou stranu také hodně vrátilo. Když zemřel váš partner Jiří Adamíra, za 14 dní po rozloučení jste dokázala zahrát v Molièrově hře Zdravý nemocný služku, která si ze smrti a nemoci tropí šaškárny. Posílilo Vás to?
Zjistila jsem, že když zkoušíte figuru v inscenaci, tak jí vytváříte druhou přirozenost. Nejste to vy, je to vaše představa, kterou vytváříte se svou fantazií, s vědomím a když jsem se ocitla v téhle situaci, tak jsem chodila do divadla přepínat svou mysl. Vlítla jsem na jeviště bez starostí a rychle jsem se zase vracela domů a věděla, jak na tom jsem.

Četla jsem, že vám Jiří Adamíra nechával doma vzkazy a jeden z nich prý zněl: Na chvíli spočinout ve stínu tvých řas a měl bych zas sílu pracovat pro rozhlas.
Ano! A měl bych sílu zas pracovat pro rozhlas.

Hana Maciuchová

Je vynikající herečka a noblesní dáma. Narodila se ve Šternberku, po gymnáziu v Olomouci vystudovala v Praze DAMU. Po dvouletém angažmá v Divadle za branou byla od roku 1971 v Divadle na Vinohradech. Významné jsou její role i v televizních seriálech, od Krkonošských pohádek přes Nemocnici na kraji města, Chalupáře až po Ulici.

Velkou roli ve vašem profesním životě hraje také rozhlas. Třikrát jste získala ocenění Neviditelný herec za nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu. Rodiče měli schopnost s hlasem také pracovat. Všímala jste si toho, jak maminka s tatínkem při hraní mluvili a jak hlas používali?
Jsme z Moravy, takže mám takovou historku. Přijela jsem v osmnácti letech do Prahy a měla jsem pocit, že mluvím mnohem čistší češtinou než mí spolužáci z Prahy. Ale oni na mě koukali jako na vizunu, takže jsem se potom ocitla v situaci, kdy jsem propadala mindráku. Pokud jsem potřebovala něco říct, tak jsem si to předem přeříkala, no prostě příšerné.

Zaposlouchala jsem se do jedné knihy, kterou jste s Jiřím Adamírou načetli, a ocitla jsem se rázem v prostředí Británie. Když mluvíme o knihách, které jste v Českém rozhlase načetla, tak ten lidský faktor, má nějaký přívlastek mezi tím množstvím práce?
Pro mě zásadní, protože to byla naše poslední práce a ten text Grahama Greena byl velmi zajímavý. Pan režisér byl první, který mě pozval do rozhlasového studia, a já s vášní, abych tu roli zvládla, jsem dokonce bourala mikrofony. Technici na mě koukali a přišli to znovu postavit. Protože jsem ještě neuměla tu profesi, kterou úžasně zvládal Jiří Adamíra.

Cestování Moravou i Portugalskem

Vy velmi ráda cestujete, a jestli si dobře vzpomínám, tak váš švagr Ivan sestavuje itineráře vašich cest.
To je moje radost, já bych nikdy nezprodukovala takovou záležitost, protože on ty itineráře tvoří jako režisér. Po úžasné snídani si všichni vezmeme kola a to musím předeslat, že jezdím na elektrokole, a vůbec to nevnímám jako handicap.

V roli Olinka jsem musel být na střeše kostela, i když mám závratě, říká herec Jaroslav Plesl

Číst článek

Každý cyklista ví, že sednout na elektrické kolo není nic jednoduchého, protože to musí odřídit a odšlapat. To není, že si dá dvacet a jen se kouká po okolí.

Byli jsme na Moravě a to je úžasná cyklistická destinace. Samozřejmě že potom, když je tam tolik skvělých vinařství, tak člověk propadá alkoholické smršti, protože tolik toho dobrého vína a ta radost, že to je tak voňavé, láskyplné a naše.

Byli jste také v Portugalsku?
Portugalsko je úžasná země. Letěli jsme do Porta a potom tam Ivan půjčil vůz a projížděli jsme Portugalskem přes Lisabon až do Algarve.

Dokážete si představit, že byste žila někde jinde?
Ne. Já strašně ráda cestuju. Opravdu po celém světě, ale tak ráda se vracím domů. Protože mám kam a je to pro mě bytostná kotva.

K závěru patří štafeta otázek. Minule tu byl Jaroslav Plesl…
Můj chlapeček! My se bohužel tak málo vídáme, ale je tak milý, talentovaný, kvalitní.

Ještě než položí svou otázku, tak mě prosí, abych vyřídila pozdravení a že vás líbá jako skvělou kolegyni, které si váží a kterou obdivuje a taky jako skvělou filmovou maminku. Tady je jeho otázka. „Jaký je váš vztah k hradům a zámkům? Natočila jste seriál Dobrodružství kriminalistiky a v dílu, který se jmenoval Střela, hlavní roli. Odehrával se na zámku Sychrov, kde jsem později pracoval jako průvodce. Tak jak to máte Haničko vy, s hrady a zámky?“
Milý Jaroušku, co se týče tvé otázky, můj vztah k zámkům a hradům je vřelý. A pokud jde o Sychrov, tak si pamatuji, že jsme tam točili asi tři týdny, takže mi tu dobu patřil, byla jsem tam doma a velmi ráda.

Herečka Hana Maciuchová s moderátorkou Alenou Zárybnickou | Foto: Zdeněk Novák | Zdroj: Český rozhlas

Alena Zárybnická Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme