Svěrák s Čepelkou vzpomínají na Weigela: Měl takový suchý glosátorský humor, byl příkladem neherce
53. sezona Divadla Járy Cimrmana začala velmi smutně, protože ve věku 88 let zemřel ve čtvrtek doyen souboru herec, malíř a grafik Jaroslav Weigel. Členem divadla byl až od roku 1970, kdy musel kvůli tzv. normalizaci odejít z Mladého světa a Ladislav Smoljak mu nabídl angažmá. Už od samého počátku se podílel na originální vizuální poetice divadla. Na svého kolegu vzpomínali ve vysílání Radiožurnálu jeho kolegové Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka.
Kterou rolí se Jaroslav Weigel asi nejvíc podle vás vryl do paměti diváků?
Svěrák: Myslím, že nejvíc se vryl – a to i dětem – v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kde svým krásným hlasem zpodobnil děda Vševěda. Takže když děti slyší „Tady všude seděl“, „Já jsem s obrem hovořil“, tak Jarouška poznávají.
Čepelka: Já to slyším taky tak.
Poslechněte si rozhovor Vladimíra Kroce se Zdeňkem Svěrákem a Miloněm Čepelkou o herci, malíři a grafikovi Jaroslavu Weigelovi
Jak byste charakterizovali jeho osobitý smysl pro humor? Přispíval třeba hláškami, vtipy, replikami, které se potom ujaly na jevišti?
Svěrák: To se u nás moc neděje.
Čepelka: Moc ne, ale on měl takový ten suchý humor, takový glosátorský. Stačilo buď odfrknout, nebo říct slůvko, hlavně když sedělo. A bylo to opravdu vždycky naprosto k věci.
Svěrák: Mě zase bavil tím, když ve hře Švestka seděl na lavičce a hrál roli Motyčky, který spí. Jarda podle mě byl příkladným nehercem, jak by neherec měl na scéně obstát, aby nebyl trapný. Ve všech rolích mluvil naprosto přirozeně – akorát nahlas – jako mluví v životě a ve všech rolích to byl taky Weigel. A to je pro nás vždycky důležité. Je to tak?
Čepelka: Je to úplně přesně. Já bych k tomu možná dodal jenom to, co je třeba překvapující. Díval jsem se ráno, když jsem se to dozvěděl, do diáře, kdy hrál naposledy, a ono to už je tak dávno. Bylo to 16. ledna letošního roku. Takže už jsme si bohužel museli bez něj na jeviště zvyknout. Ale po těch dalších měsících, když je to definitivní, tak nám je opravdu velmi smutno a vím, že velmi dlouho ještě smutno bude.
‚Přesně věděl, co divadlo potřebuje‘
Jakým způsobem se osobnost Jaroslava Weigla odrazila na výtvarném pojetí Divadla Járy Cimrmana? Na kolik se třeba výtvarná podoba scény, kostýmů a podobně odrazila na vyznění her nebo přímo na jejich textech? Stalo se to?
Svěrák: On především dal našemu divadlu tvář, když ještě nehrál, ale dělal nám grafika, takže jeho plakáty na naše hry a jeho třeba obaly gramofonových desek, tenkrát ještě elpíček, to secesní písmo, to všechno dávalo našemu divadlu od začátku takovou patřičnou tvář.
Zemřel Jaroslav Weigel. Dlouholetému členovi Divadla Járy Cimrmana bylo 88 let
Číst článek
Čepelka: Dokonce myslím, že byl první v té době, který s tím začal, protože u nás to samozřejmě bylo funkční, ale pak se z toho stala skoro móda. Ale on měl určitě ten primát.
Svěrák: Pokud jde o scénu a kostýmy, tak on věděl přesně, co Divadlo Járy Cimrmana potřebuje, že to má být klasické divadlo, které usiluje o iluzi, kterou má divákovi podat. Tak nám na scéně udělal i myš na kulisu.
Čepelka: Pozor, byl taky velmi zodpovědný. Měl všechno přesně nastudované, aby to odpovídalo době, v které se odehrávají ty hry, kdy je Cimrman psal.
Večer začínáte Hospodou na mýtince novou sezonu. Uvažovali jste o tom, že byste představení zrušili?
Svěrák: Ne, o tom neuvažujeme. Hrajeme za všech okolností, i za těch nejtěžších, a doufám, že naši diváci to uvítají a rozumějí nám, že se prostě s tím nedá nic dělat a že humor je tu od toho, aby proti smrti bojoval.
