Před 100 lety se narodil scénograf Josef Svoboda. Mág jeviště, který věděl, že divák potřebuje kouzla

Scénografové vytvářejí návrhy k divadelním představením s vědomím, že za pár let z jejich vizí zůstane máloco. Po scénografovi Josefu Svobodovi, od jehož narození si 10. května připomínáme sto let, ale pořád zůstává slavný fenomén Laterny Magiky a několik scénografických návrhů, o které si režiséři říkají dodnes.

Čáslav Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Scénograf Josef Svoboda, průkopník jevištních technologií. | Foto: Michal Krumphanzl | Zdroj: ČTK

Narodil se 10. května roku 1920 v Čáslavi, kde se vyučil truhlářem. Po druhé světové válce se ale zapsal na Vysokou uměleckoprůmyslovou školu. V roce 1948 nastoupil do Národního divadla, kde se o dva roky později stal šéfem umělecko-technického provozu a v letech 1979 až 1979 zde působil ve funkci vedoucího scénografa.

Byl jedním z tvůrců, kteří vedle Alfréda Radoka, Otmara Krejči či Jiřího Macháčka formovali proslulou epochu českého divadla. V roce 1958 ho spolu s Radokem proslavila Laterna magika, kterou vyvezl i na bruselské EXPO 58. Tam jejich propojení herce a filmu na jevišti silně zapůsobilo na celý divadelní svět.

Laterna Magika slaví 60 let. První multimediální divadlo na světě zavítalo do Carnegie Hall i na olympiádu

Číst článek

K vytvoření scénografie si Svobodu zvaly osobnosti, jako byl Laurence Olivier, Leonard Bernstein nebo Friedrich Dürrenmatt. Josef Svoboda vytvořil výpravu pro více než 700 tuzemských i zahraničních inscenací. Scénu pro Dona Giovanniho navrhl celkem devětkrát – poprvé v roce 1949 pro ostravské divadlo, v roce 1966 pro Theater am Goetheplatz v Brémách, v roce 1971 pro Staatsoper ve Stuttgartu a v roce 1990 pro Teatro Giuseppe Verdi v Triestu.

Když Plácido Domingo předloni v Národním divadle inscenoval Mozartovu operu Don Giovanni, použil právě Svobodovu scénografii ze 70. let. Jako jedna z mála se v depozitářích Národního divadla zachovala.

Aby vytvořil dokonalou divadelní iluzi, používal Svoboda moderní techniku, fyziku a také chemii. Ve svých návrzích vždy počítal s výrazným zapojením světel. Představení vnímal jako spojení mnoha uměleckých složek, nejen hereckého, hudebního či tanečního umění. Za svébytnou považoval také složku výtvarnou a divadlo chápal jako multimediální formu komunikace s divákem. Scénograf tak byl pro Josefa Svobodu rovnocenným partnerem všech tvůrců inscenace.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme