Před 100 lety se narodil scénograf Josef Svoboda. Mág jeviště, který věděl, že divák potřebuje kouzla
Scénografové vytvářejí návrhy k divadelním představením s vědomím, že za pár let z jejich vizí zůstane máloco. Po scénografovi Josefu Svobodovi, od jehož narození si 10. května připomínáme sto let, ale pořád zůstává slavný fenomén Laterny Magiky a několik scénografických návrhů, o které si režiséři říkají dodnes.
Narodil se 10. května roku 1920 v Čáslavi, kde se vyučil truhlářem. Po druhé světové válce se ale zapsal na Vysokou uměleckoprůmyslovou školu. V roce 1948 nastoupil do Národního divadla, kde se o dva roky později stal šéfem umělecko-technického provozu a v letech 1979 až 1979 zde působil ve funkci vedoucího scénografa.
Byl jedním z tvůrců, kteří vedle Alfréda Radoka, Otmara Krejči či Jiřího Macháčka formovali proslulou epochu českého divadla. V roce 1958 ho spolu s Radokem proslavila Laterna magika, kterou vyvezl i na bruselské EXPO 58. Tam jejich propojení herce a filmu na jevišti silně zapůsobilo na celý divadelní svět.
Laterna Magika slaví 60 let. První multimediální divadlo na světě zavítalo do Carnegie Hall i na olympiádu
Číst článek
K vytvoření scénografie si Svobodu zvaly osobnosti, jako byl Laurence Olivier, Leonard Bernstein nebo Friedrich Dürrenmatt. Josef Svoboda vytvořil výpravu pro více než 700 tuzemských i zahraničních inscenací. Scénu pro Dona Giovanniho navrhl celkem devětkrát – poprvé v roce 1949 pro ostravské divadlo, v roce 1966 pro Theater am Goetheplatz v Brémách, v roce 1971 pro Staatsoper ve Stuttgartu a v roce 1990 pro Teatro Giuseppe Verdi v Triestu.
Když Plácido Domingo předloni v Národním divadle inscenoval Mozartovu operu Don Giovanni, použil právě Svobodovu scénografii ze 70. let. Jako jedna z mála se v depozitářích Národního divadla zachovala.
Aby vytvořil dokonalou divadelní iluzi, používal Svoboda moderní techniku, fyziku a také chemii. Ve svých návrzích vždy počítal s výrazným zapojením světel. Představení vnímal jako spojení mnoha uměleckých složek, nejen hereckého, hudebního či tanečního umění. Za svébytnou považoval také složku výtvarnou a divadlo chápal jako multimediální formu komunikace s divákem. Scénograf tak byl pro Josefa Svobodu rovnocenným partnerem všech tvůrců inscenace.
