Když táta viděl Krásku a zvíře v Národním divadle, věděli jsme, že je na nás opravdu pyšný, říká Matěj Forman

Matěj Forman patří, spolu se svým dvojčetem Petrem, do slavné herecké a pěvecké rodiny Formanů (a Křesadlů). Před kamerou se oba, tehdy ještě malí kluci, poprvé objevili ve slavné „rodině Homolkových“. Po revoluci se dali na divadlo. Nejdřív na plovoucí scéně Loď bratří Formanů a později i v Národním divadle. „Lidi nás tam ale vnímali jako pana režiséra a pana výtvarníka. Nakonec to byl náš zatím asi nejkrásnější počin v životě,“ myslí si Matěj.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Matěj Forman | Foto: Ladislav Němec / MAFRA / Profimedia
Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor Jany Klusákové

Formanovým dvojčatům už ale letos bude 55 let. „Člověk se na svět dívá trochu zkušenějšíma očima, ale pořád má chuť dělat něco nového. Víc to ale vidím na lidech v okolí, protože to, co z nich pořád leze, je skvělé,“ říká Matěj Forman.

Po velkých peripetiích s přijetím nakonec vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou – filmovou a televizní grafiku, Petr pak loutkoherectví na DAMU a divadlo se jim oběma stalo osudové. „Pořád si vybavuji ten okamžik, kdy jsem se tam na několikátý pokus a ještě na odvolání dostal. Na těch pověstných schodech ve mně probíhala směsice štěstí, vděčnosti a pokory, že tam jsem,“ vzpomíná.

Škola? Tříletý boj

První tři roky ale neprobíhaly podle jeho představ a dokonce vážně uvažoval, že toho nechá a půjde za bráchou na DAMU. „Byl tam odborný asistent Miloslav Jágr a ten měl se mnou, a já s ním, tak obrovské problémy. Nakonec jsem byl ale neskutečně šťastný, že jsem zůstal. Navíc když mezi námi a panem profesorem po škole vypuklo nečekané přátelství.“

Muzikál Vlasy v novém provedení. KvětiNOVÉ děti rozvíjí příběh lásky a svobody v moderní době

Číst článek

Rád vzpomíná i na dobu, kdy se na rok dostal do Ameriky na studia Columbijské univerzity. „Byl to neuvěřitelně důležitý rok mého života, což vím až dnes. Já v té chvíli ale asi víc vnímal, že jsem mohl vyklouznout z doby, jaká tady před rokem 1989 byla. Ten rok jsem ale hlavně strávil s tátou, který si to nesmírně užíval. Nemluvili jsme o tom, ale já to cítil vlastně každým okamžikem.“

Pro univerzitní profesory byl prý exot, jako člověk, který žije za železnou oponou. „Nejen mne, ale i další přijímali se zvláštní, laskavou péčí,“ říká Matěj Forman. Po listopadu se s bratrem vrhli na divadlo. Nejdřív to byla jejich plovoucí scéna Loď bratří Formanů Tajemství, která „pluje“ dodnes, a pak se dostali až do Národního divadla.  

Najednou jsme byli v „Národním“

„Tehdy národnímu šéfoval Daniel Dvořák. Ať si myslí kdo chce, co chce, je to člověk, který na to jde rovnou,“ popisuje Matěj Forman vznik „jejich“ Barokní opery na motivy pohádky Kráska a zvíře.

Proseděli prý u motivu opery mnoho hodin, a to i s tátou Milošem Formanem. Nakonec se do toho pustili. „Když se to začalo hrát, byl jsem tehdy v Národním podruhé v životě. Poprvé nás tam máma vzala někdy v osmnácti, jen abychom to tam taky viděli na vlastní oči. Podruhé, když jsme začali inscenovat Krásku a zvíře,“ vzpomíná.

„Lidi nás tam vnímali jako pana režiséra a pana výtvarníka. Nakonec to byl náš zatím asi nejkrásnější počin v životě. Táta to viděl na jednom z posledních představení a my věděli, že je na nás opravdu pyšnej,“ dodává Matěj Forman.

Proč se nakonec zamilovali do představení Obludárium, nebo proč se pustil do psaní kuchařky, která až tak moc kuchařkou není? Poslechněte si audiozáznam pořadu Hovory. 

Jana Klusáková, lup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme