Šéf baletu odchází po 15 letech z Národního divadla. Ze svého nástupce jsem zklamaný, říká Zuska

Umělecký šéf baletu Petr Zuska odchází po 15 letech z vedení Národního divadla. Nahradí ho Filip Barankiewicz ze Stuttgartského baletu. Střídání stráží ale provázejí spory. Zuska mluví o zklamání nad novým šéfem, kterého kdysi podpořil. Sám chce zůstat na volné noze a s divadlem spolupracovat třeba na nové opeře. Před sebou má ale ještě poslední premiéru Sólo pro nás dva. Zazní v ní i nové polské překlady písní Jarka Nohavici, prozradil v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Zuska.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Umělecký šéf baletu Národního divadla Petr Zuska | Foto: Jakub Fulín | Zdroj: Národní divadlo

Po patnácti letech odcházíte z čela baletu Národního divadla, dobrovolně. Potřeboval tento balet i vy sám změnu?
Cítil jsem před zhruba třemi lety, že mi trochu docházejí baterky a že by bylo dobré to v určitém časovém horizontu utnout. Důvodů bylo více. Kdybych chtěl, mohl bych tady zůstat dalších pět nebo deset let, ale z mého pohledu už by to nebylo fér ani vůči mně, ani vůči souboru.

Nějaký nový vítr přijít má. Jak se soubor obměňuje, tak se posouvá nahoru, stejně tak se musí posouvat i baletní mistři a správa baletu, což se úplně neděje. Je potřeba udělat větší změny a já mám k mnoha lidem dlouhodobý vztah, tak už je dělat nechci.

Kdo je Petr Zuska?

Rodák z Frýdku Místku nikdy nevystudoval žádnou baletní školu. Místo toho se na HAMU věnoval choreografii a režii neverbálního divadla. Kariéru odstartoval v Pantomimě Ladislava Fialky v Divadle Na zábradlí. Tancovat začal až v šestnácti letech, kdy ho přítelkyně přivedla do malého amatérského souboru. Hodně toho proto musel dohánět a učil se také v zahraničí. Když mu bylo 21 let, dostal se do Pražského komorního baletu, odkud přešel do Národního divadla. Od roku 2002 je uměleckým šéfem baletu první scény a zároveň stál za balety Chvění, Louskáček a Myšák Plyšák, Romeo a Julie nebo Sólo pro tři. Dvakrát získal Cenu Thálie. Taneční kariéru ukončil před třemi lety, když mu bylo 45 let, několikrát se ale ve speciálních projektech na jeviště vrátil.

Své místo přenecháváte Filipu Barankiewiczovi, bývalému prvnímu sólistovi Stuttgartského baletu. Prý jste ho sám doporučil. Bude tedy podle vás balet Národního divadla v dobrých rukou?
Nevím, za nikoho nemohu strčit ruku do ohně. Zdál se mi před třemi lety jako výborný kandidát, proto jsem ho doporučil. Když ale budu upřímný, tak se v posledním půlroce stalo pár věcí a učinil pár rozhodnutí, která mně přijdou velice špatná. Jak manažersky, tak umělecky, tak i lidsky. Na mé straně je teď poměrně velké zklamání. Z mnoha věcí jsem velice rozčarovaný. Je ale možné, že jeho rozhodnutí povedou do budoucna k dobrým výsledkům. Už je to jeho éra.

Změnil byste své rozhodnutí, nebo byste ho znovu podpořil?
Na to se nedá odpovědět - co by bylo kdyby. Dlouhou dobu to vypadalo, že předání funkcí bude hladké, bez nějakých vlnek. Situace ale vygradovala v to, že předání a nástup nového šéfa se neobejde bez emocí na obou stranách. Nejsem člověk, který je mstivý nebo by dlouho nebyl schopen odpustit. Věřím tomu, že nás to oba přejde a za pár let spolu budeme komunikovat normálně. V tuhle chvíli je to ale pro mě pořád ještě docela silné kafe.

Neovlivní to chod baletu Národního divadla?
Doufám, že ne, že se to souboru nedotkne. Soubor se pochopitelně změní. Změní se jeho repertoár i nálada v souboru, změní se strašně moc aspektů. Je to ale nevyhnutelné a možná je to nakonec i správně.

Každý šéf si s sebou přivede nové lidi. Dochází k nějakým personálním změnám?

K personálním změnám došlo, ale jsou minimální. Téměř všichni tanečníci s nástupem Filipa Barankiewicze zůstávají. Smlouvu neprodloužil jen několika lidem. Co se týče správy baletu a baletních mistrů, tak téměř vše zůstává tak, jak to bylo za mě.

V jaké kondici vlastně opouštíte balet Národního divadla, netrpí nezájmem diváků?
Průměrná návštěvnost baletu Národního divadla se dlouhodobě pohybuje mezi 85 a 95 procenty. V posledních letech máme vždy přes devadesát, což je neskutečné číslo. Průměrná návštěvnost celého Národního divadla, tedy balet, činohra a opera dohromady, je 72 procent. Na nezájem diváků si tedy rozhodně stěžovat nemůžeme.

Odpovídá tomu i financování?

Ne, financování tomu neodpovídá. Stále jsme státní příspěvkovou organizací. Máme dané určité náklady a výnosy, které musíme odvést. Výnosy sice značně překračují náklady, vyděláme třeba o 12 milionů více, ale s těmi penězi nemohu disponovat. Nemohu z nich třeba zaplatit své tanečníky, protože jsme svázáni zastaralými regulemi státní příspěvkové organizace. A zatím s tím nikdo nic neudělal. Už v roce 2002 jsem si vytyčil, že musí dojít k navýšení finančního ohodnocení tanečníků. Bohužel se mi to nepovedlo. Současný stav státní příspěvkové organizace, který přetrvává, je velice demotivační.

Následující půlrok si chcete odpočinout a poté působit na volné noze. Budete spolupracovat dál s Národním divadlem?
Měl bych se podílet na přípravě operní premiéry. To je zatím v rámci Národního divadla vše. Jestli by v budoucnu bylo něco v činohře nebo baletu, to záleží na Filipu Barankiewiczovi a mnoha jiných okolnostech. Národní divadlo mám rád, strávil jsem v něm drtivou většinu kariéry. Když se přičtou ještě léta, kdy jsem tu byl jako tanečník, tak jsem tady strávil 21 let.

Je pro vás tedy Národní divadlo srdcovou záležitostí?
Ano, do jisté míry se to tak dá říct.

Chvění - končící šéf baletu Národního divadla Petr Zuska dělal choreografii i režii. | Foto: Martin Divíšek | Zdroj: Národní divadlo

Příští sezonu nastuduje ke 100. výročí vzniku Československa operní soubor Smetanovu Libuši v režii ředitele Národního divadla Jana Buriana. Budete dělat choreografii?
Neříkal bych tomu úplně choreografie. Spíše jde o rozpohybování prostoru, možná pohybovou a režijní spolupráci.

Dosud jste většinou dělal choreografii a režii u baletů. Je v tom hodně velký rozdíl?
Několikrát jsem pracoval s herci třeba i na přípravě činoherních inscenací a to mě hodně baví. Je to pochopitelně velký rozdíl, ale je to jedna z věcí, které bych v budoucnu uvítal. Věnovat se třeba i činoherní režii. Uvidíme, jestli přijdou nějaké nabídky.

Práce na volné noze má zajisté spousty výhod, ale zároveň i nevýhod. Nebojíte se třeba, že ty pracovní nabídky nepřijdou?
Všechno je možné, ale vzhledem k tomu, jak se mi nabalila práce na příští dva roky, tak si myslím, že to snad tak nebude.

„Ne vždy jsme se shodli ohledně repertoáru. Naštěstí jsem měl možnost provést vlastní výběr produkce a naplánovat ji předem. Je normální rozcházet se v názorech a vkusu co se týče toho, s čím baletní soubor vystupuje, a já prostě následuji svůj instinkt. Vize a budoucí vývoj baletu ND jsou tak motivovány mými několikaletými divadelními a osobními zkušenostmi. Během mého vedení bych chtěl například uzavřít velkou mezeru mezi starými a moderními díly. Mým cílem je investovat energii do zlepšení budoucnosti souboru a vzdělávání nejmladší generace. Český národní balet je vděčný za vše, co pro něj Petr Zuska za posledních 15 let udělal. Obdivuji ho jako člověka i jako umělce. Doufám, že nebude trvat příliš dlouho, než spolu budeme znovu spolupracovat.“

Nový šéf baletu Národního divadla Filip Barankiewicz (přeloženo z angličtiny)

Za patnáct let v čele Národního divadla máte na kontě desítky inscenací, dá se vypíchnout jedna nejlepší?
Nechtějte po mně, abych řekl nějakou, která je mi nejbližší. Blízké jsou mi všechny, protože všechny jsem vytvořil já, ačkoli v různých dobách. Když se na své inscenace dívám po dvou nebo třech letech novým pohledem, tak na nich cítím zub času. Vůbec to ale neznamená, že si jich přestávám vážit. Člověka ale aktuálně nejvíce oslovuje nebo je pro něj nejdůležitější právě to, co je nejnovější. Když odmyslím premiéru Sólo pro nás dva, tak je mi teď nejvíce blízké Chvění, které jsem dělal před půl rokem. Neznamená to ale, že v celé historii je to nejlepší věc.

Myslela jsem, že zmíníte Sólo pro tři, které se hrálo deset let a bylo zřejmě nejdéle se hrajícím vaším baletem.
Sóla pro tři si vážím, teď byla derniéra. Tím ale, že jsem nyní ponořený v něčem podobném, v Sólu pro nás dva, tak jsem měl najednou poprvé v životě pocit, že Sólo pro tři už je staré. Nechci ho zmačkat a vyhodit do koše, ale těch deset let už je znát. Daleko více je pro mě vzrušující se zaobírat tím způsobem, kterým tvořím teď. A věci, které už mají určitý věk, tak bohužel hrají druhé housle.

Když je činoherní inscenace dlouhou dobu na jevišti, tak v ní dochází k určitým změnám. Může choreograf udělat určité úpravy i v baletu?
Jsou choreografové, kteří se neustále ve svých starých věcech rýpou a pořád něco mění, takže po pěti letech byste mnoho částí ani nepoznala. Já tohle zásadně nedělám, mění se jen detaily. Inscenace tak po deseti letech vypadá v podstatě stejně. Nechci rýpat do svých starých věcí, přijde mi to i jako neúcta k tomu kusu a ke mně samému v té době.

Novinka Sólo pro nás dva bude vaším posledním baletem v této sezoně. Balet doprovází hudba písničkářů Jarka Nohavici a Beaty Bocek, které pojí region Ostravska a Těšínska. Proč jste si vybral zrovna tyto dva autory?
Když mě napadlo udělat po deseti letech něco podobného jako Sólo pro tři, tak volbou číslo jedna byl Jarek Nohavica. Jeho písně znám 35 let ještě z dob, kdy jsem chodil na gymnázium. Nohavica je pro mě po Karlu Krylovi nejsilnější básník. Potom jsem k němu hledal partnera. Tvorbu Beaty Bocek znám pět nebo šest let. Učarovalo mě její charisma v hlasu, její melodie, začalo mě to bavit.

Spojil jsem je, protože je v tom žensko-mužský efekt a zároveň ona by věkově mohla být jeho dcerou, což je také zajímavé. Oba jsou z Českého Těšína, je to tedy i takové sólo pro češtinu a polštinu. Když jsem Jarkovi řekl, že jsem nenašel jeho polsky nazpívané písničky, přitom on běžně v Polsku koncertuje, tak některé věci, které nikdy v polštině hrané nebyly, přebásnil do polštiny. V představení proto zazní i pár naprostých originálů.

Anna Kottová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme