Neplánovaně zvonil klíči na náměstí. Britský režisér přijel za Havlem dramatikem, potkal politika
Naprosto nečekaně se sametovým revolucionářem stal britský divadelní režisér Sam Walters. Cestu do Prahy měl naplánovanou předem, aby se setkal s Václavem Havlem. Brutální policejní zásah proti studentům na Národní třídě, ale předvídat nemohl. Z připravené služební cesty toho moc nezbylo, ale do Británie si odvezl zážitek na celý život.
„Vedl jsem divadlo, které uvádělo Havlovy hry už dvanáct let. Na podzim roku 1989 jsem získal stipendium na cestu do Prahy, kde jsem se měl setkal s Václavem Havlem. Předpokládal jsem, že se setkám se spisovatelem pod dohledem tajné policie. Jenže čtyři dny před mým příletem do Prahy začala v Československu revoluce a já nečekaně zvonil klíči na Václavském náměstí. Tak jsme se, zcela náhodou, ocitl ve středu dění,“ vzpomíná Walters pro Radiožurnál.
On sám se účastnil debat v pražských divadlech, tiskových konferencí a konečně se dostal k Václavu Havlovi, za kterým původně přijel. Teď už to ale nebyl Havel dramatik, ale Havel politik.
„Dostal jsem se konečně k Havlovi do bytu, abych jej aspoň pozdravil. Strašně se omlouval, že nemá čas. Říkal: ‚Víte, my jsme právě uprostřed revoluce. A jsme v tom naprostí amatéři.‘“
Podle něj bylo několik dní prožitých v Praze roku 1989 největším životním zážitkem. I když se k sametové revoluci dostal úplnou náhodou. Stejnou náhodou, jaká jej o třináct let dříve přivedla k dramatickému dílu Václava Havla.
,Politika Havlovi uškodila‘
„V roce 1976 se mě dostal náhodou do ruky výtisk časopisu Index on censorship, kde byl překlad Havlovy hry Audience. Tak jsem objevil Havla. Krátce na to jsme začali zkoušet jeho hru Vyrozumění. To bylo v lednu 1977, právě v době, kdy v Praze vznikla Charta 77. Najednou jsme měli v repertoáru hru autora, jehož jméno se skloňovalo po celém světě. Od té doby jsem se aktivně zajímal o politiku v Československu,“ říká.
Obrečel jsem rozdělení Československa, ale s odstupem času si říkám, že to bylo dobře, říká Svěrák
Číst článek
Havlovu Audienci vystřídaly na jevišti londýnského divadla Orange Tree hry Largo Desolato, Asanace a Odcházení. Tato hra měla ve Waltersově divadle dokonce světovou premiéru v anglickém překladu.
Jak říká osmdesátiletý režisér Walters, dramatiku Václavu Havlovi politika vlastně uškodila. „Leckdo by si mohl myslet, že jsou jeho hry populární pro jeho politické aktivity. To je naprostý nesmysl, jeho hry jsou vynikající, mají téma, jsou vtipné, mají přesah. Mnohé vycházely z české zkušenosti, ale mají univerzální platnost a anglické publikum jim rozumělo,“ uzavírá muž, který byl před deseti lety oceněn řádem britského impéria.
