Od filmu tesaného do špalku po virtuální realitu. Anifilmu se v Liberci daří
Festival Anifilm letos divákům představil pestrý svět současného animovaného filmu. Od snímku tesaného do dřeva po díla ve virtuální realitě nebo snímek natočený kompletně v počítačové hře. Anifilm upevnil svou pozici u diváků i v Liberci, kde se konal už čtvrtým rokem.
Anifilm letos promítal dětské filmy i půlnoční animaci ryze pro dospělé, klasiku animace, například českou a japonskou, ale samozřejmě také nejnovější snímky.
Snímek, co osvobodí mnoho duší. Hlavní cenu Anifilmu získal Můj románek s manželstvím
Číst článek
Kromě filmů se věnoval i videoklipům, výstavám, virtuální realitě, počítačovým hrám a dalším žánrům. V pestrosti programu je jeho síla. Letos jsme v libereckých kinech viděli plné sály v dopoledních i pozdně večerních hodinách.
Festival začínal v Třeboni, poslední čtyři ročníky festivalu se ale odehrávají právě v Liberci. Po prvním, který se kvůli pandemii koronaviru konal v limitovaných podmínkách na podzim, festival posiluje svou diváckou základnu i vztahy s krajem a městem a je snad na dobré cestě k tomu, aby se liberecký zámek stal jeho celoroční základnou a „domem animace“.
Což je dobrá zpráva pro festival, ale i pro domácí animaci, která je výkladní skříní světových úspěchů české kinematografie posledních let, a přesto svou výraznou tradici stále zůstává poněkud na okraji.
Buď dobrou ženou, kam tohle povede?
Vítězem festivalu v celovečerní mezinárodní kategorii se letos stal hořce komediální Můj románek s manželstvím. Natočila ho lotyšská režisérka Signe Baumane, pro kterou jde o druhý celovečerní snímek.
Svižný a precizně animovaný film kombinuje výpověď o společenském tlaku na ženy s milostnými aférkami a „genetickým glosářem“ situací, kterými prochází hlavní hrdinka, Zelma Liepa.
Režiséři si musí uvědomit, jak silná je jejich pozice, říká žena, která pomáhá natáčet intimní scény
Číst článek
Její slovanské jméno jí dopřává krásu, kterou v ní okolí často nehledá. Zelma vyrůstá v Sovětském svazu a od dětství je jí vtloukáno do hlavy, že štěstí dosáhne jen skrze manželství.
A to si žena musí nejprve zajistit tím, že se bude bezproblémově líbit vyvolenému, a pak si svazek udržet za každou cenu. Například dobrým vařením, častým skláněním hlavy a odpouštěním. Přijetím to, co by žena „měla být“ a co v žádném případě „není její role“.
Zelma se snaží, ale v několika svých životních vztazích poznává, že tudy cesta nevede. Manželství jako institucionalizovaná podoba lásky stojí na podivném kulturním diktátu.
Film, bezesporu inspirovaný vlastními osudy, každopádně nepůsobí proklamativně, je velmi konkrétní, současný a zároveň tradiční v tom, na jaké podoby evropské animace navazuje. Základem je totiž kresba tužkou na papíře, následně vkládaná do rozmanitých prostředí, ilustrujících i postkomunistické východoevropské poměry.
V českých poměrech může Můj románek s manželstvím upomenout na některé filmy Michaely Pavlátové a její vhled do ženského světa i umění zkratky. Nejen kvůli svému smyslu pro humor a výpovědní hodnotě by si film rozhodně zasloužil uvedení v českých kinech, kde animace pro dospělé mívá minimální prostor.
Otec a syn na ledové hoře nad městem
Pro animovaný film jsou minimálně stejně důležité krátké filmy jako ty celovečerní. Jedno z děl, které v blocích krátkometrážních počinů na Anifilmu výrazně vystoupilo do popředí, byl snímek Obchodníci s ledem od Portugalce João Gonzaleze.
Na festival do Karlových Varů si pro cenu přijede Russell Crowe. Také zahraje se svou kapelou
Číst článek
Jeho čtvrthodinový počin si dříve připsal oscarovou nominaci a další ocenění. Intenzivní snímek s 2D kresbou plnou výrazných červených a modrých tahů se obejde beze slov, protože mu stačí intenzivně, imaginativně vykreslený ústřední vztah otce a syna.
Žijí v chaloupce vysoko nad městem, kam na padáku pravidelně seskakují prodávat led. Jednoho dne je ale jejich vztah vystavený větší zkoušce, než je let, při kterém je proud vzduchu pravidelně připravuje o čapku.
Oba tyto vítězné filmy jsou sice formálně relativně tradiční, ale to neznamená, že by progresivní formy na festivaly nebyly zastoupené.
Dobrým příkladem byl například snímek „pseudo marxistického guerilla kolektivu“ Total Refusal s názvem Hardly Working, který je celý natočený v prostředí počítačové hry Red Dead Redemption a zaměřuje se na tzv. non-playable characters, tedy postavy, které dotvářejí prostředí, ve kterém se hráči pohybují.
Metařka, stájník, tesař a další neprivilegované figury, kteří – nepříliš dotaženě – vykonávají zacyklené rutinní činnosti. Tvůrci se na ně zaměřili a vystavěli kolem nich komentář ke kapitalistické práci a revoluční výzvu ke glitchování, tedy cílenému, sabotérskému vnášení chyb do systému.
Anifilm není prestižní akcí, kde by se odehrávaly klíčové mezinárodní premiéry. Ale je českému divákovi kvalitním přehledem tvorby z posledních let, doplněným o industry program a prostor pro setkávání současných tvůrců i návštěvu zahraničních hostů.
Jeho největší devizou je stabilizované zázemí a mladé, početné a velmi vstřícné publikum se zájmem o nejrůznější formy animace. Na takovém základě by se mělo dál stavět.
