Čím víc na východ, tím méně lidí chodí do kin, divadel nebo galerií. Česko patří spíš na Západ
Vzpomenete si, kdy jste byli naposledy v divadle nebo na koncertě? Odpovědi na tuto otázku zkoumal evropský statistický úřad Eurostat a dospěl k zajímavému zjištění - čím víc na sever nebo na západ země leží, tím častěji její obyvatelé vyrážejí za kulturou. Zatímco třeba v Rumunsku nebo v Bulharsku chodí do kina alespoň jednou ročně každý pátý člověk, v Dánsku nebo na Islandu jsou to dvě třetiny obyvatel. A jak dopadlo ve srovnání Česko?
„Do kina jedině s vnoučaty nebo dětmi…. Ne, nechodím do kina, nemám ho rád, úroveň kina klesla… Myslím, že jsem tam byla možná minulý rok… Tak třikrát za měsíc dejme tomu."
Každý druhý Čech navštíví aspoň jednou ročně kino, divadlo, muzeum nebo galerii, zjistil Eurostat. Více si poslechněte v reportáži Kristýny Křupkové.
Reakce náhodných kolemjdoucích v centru Prahy zhruba odpovídají i zjištění Eurostatu. Podle něj jde do kina aspoň jednou ročně téměř každý druhý Čech. Při předchozím celoevropském srovnání, které pochází z roku 2006, to byla jen zhruba třetina obyvatel. Rostoucí oblibu kin potvrzuje i jednatel společnosti CinemArt Martin Jeníček.
„Zdá se, že trend, který nastal v roce 2016, to znamená poměrně výrazný nárůst návštěvnosti v kinech, pokračuje a výsledky, které máme do července tohoto roku, v meziročním srovnání za to samé období za rok 2016 je tam celkové návštěvnost vyšší asi o 600 tisíc diváků," popsal Radiožurnálu Jeníček.
Do kina chodíme víc než všichni naši sousedé. Těsně za Českem se podle dat Eurostatu předloni umístilo Rakousko. Nejméně z okolních zemí navštěvují kino Slováci.
Čím vyspělejší společnost, tím rozvinutější kultura
Jaroslav Pecka z Unie filmových distributorů říká, že to může být způsobené i tím, že je v Česku stále velké množství kin a prostorů, kde se dá promítat. Distributoři si totiž podle něj kupují i práva na promítání DVD. Na film se tak dá vyrazit prakticky kamkoli.
„Před rokem 1989 a teď se to zase znovu vrací, se promítalo v každé sokolovně, v každém kulturním domě, každá vesnice měla minimálně jednou týdně promítání. Po roce 1989 to odeznělo. Skončilo to, jakmile se státní monopol vytratil a začali soukromníci podnikat, ale v poslední době se to zase vrací, protože obce znovu mají tendenci alespoň jednou měsíčně, dvakrát do měsíce promítat," říká Pecka.
Režisér Marek Najbrt zkouší nový žánr, jeho první pohádka půjde do kin příští rok
Číst článek
Podobně jako s chozením do kina jsou na tom Češi podle průzkumu také s návštěvami muzeí, galerií nebo divadel. Také tam zavítá alespoň jednou za roku zhruba každý druhý Čech. Podobné jsou i rozdíly mezi jednotlivými národy. Na špici jsou skandinávské země, naopak obyvatele balkánských států divadla ani muzea příliš nezajímají.
Česko se tak podobá spíše Západu. Proč, to vysvětluje sociolog Marcel Tomášek. „Dochází k určité sofistikaci společnosti, jejímž znakem je i zpestřování nebo rozšiřování se a prohlubování celého spektra kulturních aktivit. Takže je tady určitý posun k šikovnější ekonomice, ekonomice zážitků, od takové velmi materialistně orientované ekonomiky," popisuje Tomášek.
Ten dodal, že zájem o kulturu ukazuje, jestli se společnost rozvíjí, nebo naopak upadá. Podle něj platí, že čím vyspělejší společnost je, tím oblíbenější a rozvinutější je i kultura.
