Vyrůstat v dětském domově? 'Nejvíc mě štvaly dárky. Do života ti to nic nedá,' říká Lukáš v dokumentu

Co všechno prožívají děti z dětských domovů, když se musí postavit na vlastní nohy? Příběhy desítky z nich vypráví nový film Dospělým ze dne na den režiséra Igora Chauna. Diváci jej poprvé uvidí ve středu na pražském hlavním nádraží, poté bude putovat po dětských domovech. Dospívajícím má ukázat, na co si dát pozor.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Film Dospělým ze dne na den popisuje nelehký osud těch, kteří opouštějí dětské domovy (ilustrační foto k filmu). | Zdroj: Mimo domov

„Nejvíc mě asi štvalo, že když jsme měli nějaké sponzorské dary nebo k nám přijeli lidé, kteří nám dávali dárky. Tak jsme dostali jen ty dárky. Přišlo mi to hrozně neosobní,“ říká ve filmu Dospělým ze dne na den osmadvacetiletý Lukáš z Prahy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Žil na ulici, teď je baristou. „Odchod z dětského domova není snadný,“ říká ve filmu Dospělým ze dne na den. Natáčela Kristýna Křupková

„A strašně mě také štvalo, že se peníze investovaly do způsobu, jakým ten dětský domov funguje. Že se to dávalo třeba na bazén, že se to dávalo na dovolené, což je hrozně fajn, ale nemá to žádnou cenu, to ti do života nic nedá,“ dodává.

Peníze by se podle něj měly investovat do zařízení, které dětem pomáhají po odchodu z dětského domova. „Opravdu to není jednoduché,“ uzavírá.

Žil na ulici, přespával na nádraží

Lukáš žil v dětském domově od osmi let. Když mu bylo osmnáct, opustil jeho brány a chtěl začít dospělý život. Odstěhoval se do Prahy. Chvíli žil u svého partnera. Ten měl ale problémy s hazardem a Lukáš se nakonec ocitl na ulici.

„Teď jdu k hlavnímu nádraží. Nemám to tady úplně rád. Moc se mi tu nelíbí, ale pořád to částečně patří do mého života. Je to kvůli tomu, že když jsem byl ten rok na ulici, tak jsem tady dvě noci spal a musím říct, že to opravdu nebyl příjemný zážitek,“ přibližuje ve filmu Lukáš.

„Ležel jsem opřený o futra. Několikrát mě vzbudili policajti, abych tady nespal, protože tady se spát nesmí. Fakt jsem třeba spal na etapy. Dvacet minut a vzbudili mě, zase jsem na dvacet minut usnul a zase mě vzbudili. Ale když je člověku fakt zima, tak musíš někam, kde je tepleji, když mrzneš,“ popisuje.

Začátky pro Lukáše nebyly jednoduché. Sám říká, že si pořádně nedovedl představit, co ho po odchodu z dětského domova čeká. A právě proto vznikl film Dospělým ze dne na den.

Promítání filmů v dětských domovech

Režisér filmu Igor Chaun vysvětluje, že má pomoct ukázat, na co by si děti z dětského domova měly dávat pozor.

„Vzniká deset samostatných malých filmů. A každý vypovídá o největších úskalích, kdy ti lidé buď padli, anebo kdy to naopak vybrali,“ popisuje pro Radiožurnál Chaun s tím, že se epizody tvořící jeden film se můžou promítat v dětských domovech i jednotlivě.

„Vznikl samostatný žánr, kdy jsou velmi sugestivně opakované nejčastější problémy. Když si vezmou drogy, když se uchýlí k prostituci, když si neumí zařídit základní věci. Vyjdou ven a mnohdy nevědí, že si mají koupit toaletní papír nebo neumí vyplnit složenku,“ vyjmenovává režisér.

Příběhy dětí na vlastní oči

Snímek Dospělým ze dne na den iniciovala nezisková organizace Mimo domov, která dětem z dětských domovů pomáhá. Její předsedkyně Klára Chábová vysvětluje, že s nápadem natočit snímek, který by děti mohl vzdělávat, přišel jeden z jejich donátorů.

„Je důležité točit takovéto filmy proto, aby nejen děti v dětských domovech, kde to budeme primárně promítat, ale i veřejnost, politici a odborná veřejnost viděli reálné příběhy dětí na vlastní oči,“ vysvětluje pro Radiožurnál Chábová.

Klaus na Radiožurnálu: o 'pěstování' dětí, o peklu pro české školky a o moralistickém kvičení v politice

Číst článek

„Když někde říkáme, že velká část těch dětí končí špatně, tak nám to nikdo nevěří. Proto si myslíme, že je to důležité, protože když to oči vidí, tak tomu i hlava uvěří,“ doplňuje.

Organizace chce snímky promítnout i v Senátu a Poslanecké sněmovně. Podle Chábové totiž v Česku chybí systematická podpora dětí z dětského domova. V tom by měl podle ní pomoct právě stát.

„Hodně z nich odchází s neléčenými traumaty. V dětských domovech děti vůbec nemají psychoterapeuty ani psychology,“ podotýká předsedkyně neziskové organizace Mimo domov.

Druhá věc je, že je vlastně nikdo moc systematicky nepřipravuje na odchod. Jsou samozřejmě dětské domovy, kde to funguje, ale to je jenom na každém z nich. Když ti lidé vyjdou ven, tak nemají moc ponětí o realitě. A třetí věc, se kterou se potýkají, je, že jsou sami. Ve chvíli, kdy člověk odejde z dětského domova, tak by tam měl stát sociální pracovník, který ho provede rokem nebo dvěma, což je asi nejkrizovější období,“ říká Chábová.

Odchází tisícovka, čtvrtina neznámo kam

A to ve filmu potvrzuje i Lukáš. Jeho příběh nakonec dopadl dobře. Pracuje jako barista v kavárně. Dokázal se postavit na vlastní nohy.

„Pro lidi v životě, kteří mají normální rodinu, je to standard, ale pro mě je to fakt velký úspěch, takže na tohle jsem hrdý, opravdu,“ uzavírá.

Ročně podle statistik opustí brány dětských domovů zhruba 1000 dětí. Asi 250 z nich odchází neznámo kam.

Kristýna Křupková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme