Zemřela dokumentaristka Vihanová, bylo jí 87 let. Učila se vedle Vávry či Vláčila

Ve věku 87 let zemřela v neděli po krátké nemoci režisérka a scenáristka Drahomíra Vihanová, autorka trezorového filmu Zabitá neděle. Sdělila to Hana Šťastná z děkanátu pražské FAMU, kterou filmová dokumentaristka vystudovala a kde také učila. Poslední rozloučení se zesnulou se koná 15. prosince ve 12.00 v Malé obřadní síni strašnického krematoria.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dokumentaristka Drahomíra Vihanová | Zdroj: ČTK

Drahomíra Vihanová patří ve filmu ke generaci "zlatých šedesátých", k filmu ale zběhla od hudby. Vystudovala FAMU a pracovala po boku Jana Špáty a Františka Vláčila, působila také jako pomocná režisérka Otakara Vávry. Pozornost vzbudila už svým celovečerním debutem Zabitá neděle z roku 1968, který však byl pro svou údajnou beznadějnost zakázán a na 30 let skončil v trezoru.

Vihanová pochází z Moravského Krumlova, před odchodem do Prahy vystudovala v Brně hudební vědu, estetiku a hru na klavír na konzervatoři. Za normalizace se pustila do dokumentaristiky. V druhé polovině 50. let spolupracovala jako scenáristka a asistentka režie v hudebním vysílání Československé televize. Na FAMU studovala v letech 1960 až 1965, v roce 1965 absolvovala obory režie hraného filmu a střih.

Hrajeme protiklady, bouřlivačka by mi někdy seděla víc než upjatá slušňačka, říká francouzská herečka

Číst článek

Film do trezoru

Po absolutoriu točila zakázkové snímky pro Krátký film a pracovala jako asistentka režie na filmech Otakara Vávry Romance pro křídlovku (1966) a Třináctá komnata (1968). V době normalizace se věnovala dokumentární tvorbě. Natočila mimo jiné Hledání o Františku Vláčilovi či Proměny přítelkyně Evy o Evě Olmerové, po sametové revoluci pak ceněný snímek Denně předstupuji před tvou tvář.

Samostatným filmem Zabitá neděle debutovala v roce 1969, ale prvotina byla uložena do trezoru a distribuční premiéru měla až v roce 1990. K režii hraného filmu se směla vrátit až po sametové revoluci, například podobenstvím Pevnost (1994) s Miroslavem Donutilem. Spíše rozporuplně byl přijat její další snímek Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba z roku 2000, který řešil problematiku viny a trestu a soužití "bílé" většiny s romským etnikem.

Český lev

Na konci 70. let a poté opět v 90. letech 20. století spolupracovala s Československou televizí v Ostravě, kde pokračovala v televizní práci nejprve dokumentem Konjunkturální portrét aneb Tři životy Vlasty Chramostové (1992), později účastí na cyklech Jak se žije, Zpověď, Ego a Diagnóza (1998 až 2000).

Od roku 1982 působila na FAMU jako externí pedagog pro zahraniční studenty. Od roku 1990 byla členkou katedry střihové skladby FAMU, později také profesorkou. V roce 2015 získala za mimořádný přínos české kinematografii Českého lva a v roce 2016 Cenu za přínos světové kinematografii na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme