V Jihlavě získal cenu diváků, nyní míří do kin. Kibera: Příběh slumu přibližuje bídu statisíců Keňanů

Nemají dostatek pitné vody, jsou nemocní a bydlí v plechových domech. Tak vypadá na první pohled život mnoha Keňanů, kteří žijí v největším africkém slumu s názvem Kibera. Někteří z jeho obyvatel se ale snaží předsudky bořit. Třeba tím, že vedou mládež ke sportu nebo nabízí psychologickou pomoc. Osudy těchto lidí ukazuje nový dokumentární snímek s názvem ‚Kibera: Příběh slumu‘.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Africký slum Kibera | Zdroj: Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

Cizinci si myslí, že slum Kibera je jen nehostinné smetiště, říká ve filmu mladý fotograf Don Wilson. Ten provedl tvůrce nového dokumentárního filmu zákoutími největšího afrického slumu, ve kterém žije asi 300 tisíc lidí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý příspěvek o dokumentárním filmu

Lidé v Kibeře mají úplně jiné vnímání času a toho, jak se čas má trávit. Ze začátku jsme měli nějaký fixní náročný natáčecí plán a snažili jsme se do toho lidi natlačit. Brzy jsme si ale uvědomili, že takto se daleko nedostaneme. Museli jsme se adaptovat na klid místních,“ popisuje své první zážitky z návštěvy Radiožurnálu režisér Martin Páv.

To spočívalo mimo jiné i v tom, že na některé rozhovory museli autoři čekat i několik dní. S organizací natáčení pomáhala od začátku i Eva Krutílková, která tamějším obyvatelům pomáhá už deset let.

„Jezdím tam pravidelně s jednou neziskovou organizací a měla jsem tu příležitost poznat tam spoustu charakterů – třeba lidi, kteří recyklují slum. Ten je plný odpadků, domky jsou postaveny velmi neorganizovaně, takže se tam vůz na odpad nedostane. Je tam nedostatek vody, zkrátka je to nepříjemné prostředí. A tito lidé se snaží otočit ten odpad – to nic – v něco, co má ještě hodnotu,“ zmínila rozvojová pracovnice v předloňském rozhovoru pro Český rozhlas.

Charaktery obyvatel

Tvůrci sledovali právě charaktery lidí, kteří se snaží komunitu měnit. Například HIV pozitivní učitelku Benti, která pomáhá dětem trpících stejnou nemocí. Filmový štáb se pak byl v Keni podívat i u volebních uren a přímo ve slumu si našel i ubytování.

Živoří v boudách z trámů a kusů plechu. Bělošská menšina v jihoafrickém slumu spoléhá na 'boží pomoc'

Číst článek

„S ubytováním jsme díky Evě Krutílkové neměli problém. Samozřejmě jsme se museli spokojit s chudšími podmínkami, bydleli jsme v takovém menším bytě – dalo by se říci ve slumu. Bydlelo nás tam pět až šest,“ popisuje producentka Zuzana Kučerová.

S kameramanem Petrem Rackem se pak režisér Martin Páv poprvé potkal shodou okolností nedaleko pražského autobusového nádraží.

„Potkali jsme se nedaleko na Florenci. On si všiml, že hledáme kameramana do Afriky. Byl to risk – s člověkem, se kterým se potkáte na Florenci na 20 minut jet na dva měsíce do Afriky s představou, že natočíte společný debut. Ale měli jsme štěstí, spolupráce byla fajn,“ dodává režisér.

Dokumentární snímek Kibera: Příběh slumu získal na letošním ročníku mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě cenu diváků. Nyní míří film do kin v Česku.

Martin Hrnčíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme