Proč jména herců na plakátech filmů neodpovídají pořadí, v jakém jsou vyobrazeni? Sláva a peníze
Možná patříte k těm, kteří se tu a tam zamyslí nad tím, proč nejsou jména na filmových plakátech nikdy ve správném pořadí? Uprostřed je třeba herec Brad Pitt a nad ním je napsáno Angelina Jolie, která stojí nalevo. Nejde o chybu grafiků, ale - ve zkratce - o slávu, peníze a tvrdá hollywoodská pravidla.
Příkladem z poslední doby je plakát k filmu Klan Gucci - na fotografii zleva stojí k nepoznání namaskovaný Jared Leto, vedle je Al Pacino, uprostřed největší hvězda Lady Gaga, následují Adam Driver a Jeremy Irons.
Jména nad nimi jsou ale přeházená - první je Lady Gaga, teprve po ní Driver, Leto, Irons a Pacino. Nejde ale o záměrné matení veřejnosti ani nepozornost grafiků.
Funkce plakátu
Plakáty jsou pro producenty důležité. Jak pro Radiožurnál popsala Šárka Gmiterková z Ústavu pro film a audiovizuální kulturu Masarykovy univerzity v Brně, plakát je koncentrovaná vizuální informace o samotném filmu, jeho příběhu, žánru a v neposlední řadě obsazení.
„Pokud jde o film s jednou hvězdou nebo s hvězdnou dvojící, tak je to ještě celkem jasné a jednoduché,“ říká pro Radiožurnál filmová historička a publicistka Šárka Gmiterková.
Sláva dobovkám. Nejvíce nominací na ceny Český lev mají snímky Zátopek a Okupace
Číst článek
„Když se ale jedná o film, kde je hvězd vícero - může to být ansámblový film nebo franšízový film, což jsou typicky třeba adaptace komiksových předloh - tak se z pořadí na plakátech můžeme dozvědět i to, nakolik si jednotlivé společnosti cení nasmlouvaných herců,“ vysvětluje Gmiterková.
Třeba u filmu Dannyho parťáci museli nakonec tvůrci filmu použít abecední pořadí, na což také na plakátech upozorňovali.
Shrnuto, podtrženo: herec nebo herečka, která je na prvním místě vlevo, je tím, kdo podle dané filmové společnosti přitáhne do kin nejvíc lidí. Zároveň ale potřebují, aby byla uprostřed. Proto má někdy laik pocit, že plakáty tvoří zmatení grafici, kteří často nerozeznají ani ženu od muže.
Plakát je zkrátka esencí nejen tvrdé práce celého štábu, ale také často ohromného množství peněz. Proto není důležitý jen celkový vizuál, ale právě i pořadí herců samotných. Z plakátu se tak dozvíme, kdo z umělců je aktuálně nejlépe placený a nejžádanější – nachází se tedy zrovna na vrcholu tzv. „top billing“.
Existují navíc jasně daná základní pravidla pro design, koordinaci barev, velikost písma, typu fontu ve vztahu k fotografii nebo výjevu z filmu či prostředí, kde se odehrává. A často je plakát také první věc, díky které se divák s filmem seznámí – klasicky třeba v dopravním prostředku nebo na ulici.
Jiná země, jiná tvář
O kvalitě filmu také podle Gmiterkové hodně napoví to, kde jsou jména protagonistů umístěná. Pokud nahoře, lákají nás právě na ně. Pokud dole pod fotografií, nejsou nejspíš tak důležitá a podstatnější je třeba prostředí, režisér, technologická inovace, případně to, že jde pokračování.
Důležitý je ale také konkrétní trh, kdy se vizuální identita plakátu přizpůsobuje dané zemi. Pokud zůstaneme u příkladu s Klanem Gucci - na jiné verzi plakátu určené třeba pro evropský nebo jihoamerický trh – je uvedená také Salma Hayek, i když na fotografii chybí.
Gmiterková připomíná v této souvislosti film Anglický pacient z roku 1996. „V hlavních rolích se objevil Ralph Fiennes a Kristin Scott Thomas, ve vedlejší roli Juliette Binoche - francouzská herečka, která tehdy byla na prahu mezinárodní kariéry. Nicméně pokud se podíváte, jakým způsobem se Anglický pacient propagoval na francouzském trhu, tak se tak samozřejmě činilo skrz tvář herečky Binoche a ne skrz hlavní hereckou dvojici,“ popisuje.
Oldřich Nový ne O. Nový!
Zajímavý je český pohled do historie, konkrétně prvorepublikové a protektorátní kinematografie, kdy se filmy točily na míru danému herci a hledaly se pro ně náměty.
Gmiterková připomíná archivní materiály, kde se píše o zatím nejmenovaném filmovém projektu jako veselohře pro Věru Ferbasovou nebo námětu pro Lídu Baarovou. Právě toho si byly tehdy filmové hvězdy velmi dobře vědomy. Jako příklad Gmiterková uvádí Oldřicha Nového.
„Nový se ve své době skutečně staral o to, jak a kde se jeho jméno v souvislosti s filmem objevilo. Příkladem je nerealizovaný film, který měl být adaptací jeho divadelní inscenace s názvem Zaplaťte slečno,“ říká filmová historička a publicistka.
„U něj si Nový vymínil, že jeho jméno se bude uvádět nezkrácené ve všech reklamách tiskových i jiných, a to na prvním místě a stejně tak i ve filmových titulcích,“ dodává.
Plakát jako idea přežije
Co se týče budoucnosti plakátu jako takového, podle Šárky Gmiterkové je jisté to, že přežije minimálně jeho idea koncentrovaného zážitku z filmu.
VIDEO: ‚Ať to frčí!‘ Pravdivý příběh Hanče, Vrbaty a Ratha vstoupí do kin na výročí tragédie
Číst článek
Příkladem jsou kromě obalů videokazet z 80. a 90. let i současné VOD platformy jako je Netflix nebo HBO. Ty diváky lákají různými obrazovými výjevy, které film nebo seriál charakterizují - ať už je to koláž nebo fotoska - tedy záběr z filmu.
„Svým studentům na konci podzimního semestru vždycky zadávám úkol, aby zpracovali právě tohle téma. Oni mi pak potvrzují, že jejich rodiče, známí nebo kamarádi říkají, že si filmy a seriály velmi často vybírají na základě tohoto jednoho drobného obrázku a většinou si svůj výběr chválí,“ uzavírá filmová historička a publicistka Šárka Gmiterková.