Stěhování města i objevování transsexuality. České dokumentaristky řeší téma identity ve společnosti

Z filmu Kiruna – Překrásný nový svět | Zdroj: Festival Visions du Réel

Na letošním ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě měly mimo jiné premiéru dva dokumenty, které se snaží najít odpověď na to, co je identita. Jedním z nich je snímek Proč se cítím jako kluk? o trans teenagerovi Benovi, který se snaží vyrovnat s tím, jak ho přijímá okolí. Druhý, Kiruna: překrásný nový svět, se snaží ukázat, že naše osobnost je úzce spojená i s místem, na kterém pobýváme nebo které považujeme za domov.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Podle pana učitele vypadám jako holka, mám holčičí tělo, je to pravda, vypadám jako holka?“ ptá se tvůrců filmu s názvem Proč se cítím jako kluk? šestnáctiletý Ben, který objevuje svou trans identitu. Mnoho otázek to ale vyvolává také u jeho matky.

„Ve skrytu duše pořád doufám, že se jako hledá a že k tomu ani nedojde...,“ říká.

Přehrát

00:00 / 00:00

Mladé dokumentaristky řeší téma identity

Za Benem se na maloměsto vydala dokumentaristka Kateřina Turečková. „A ta máma, když jsme tam přijeli s celým štábem, tak začala vyprávět, že Benovi koupila boty, který mu ale připadaly moc holčičí. Tak jsme to stoply a řekla jsem, že to zrekonstruujeme a potom už si to žilo svým vlastním životem,“ vzpomíná filmařka.

Hlavního hrdinu Bena postavili také před zelené plátno na trávník za rodinný domek. „Zelené plátno jsme mu tam dali kvůli tomu, že jsme mu chtěli uskutečnit sny. I přestože jsme viděli, že animace jsou vyhrocené, protože jsou v pořádku v jeho věku,“ přibližuje Turečková.

Kateřina Turečková (*1993)

Kateřina Turečková původně studovala obor teorie a dějiny dramatických umění na Univerzitě Palackého v Olomouci, poté přešla na katedru dokumentární tvorby na FAMU, kde realizovala osobní dokumentární miniatury jako Strip (2015), Bezobratlí (2015) či Lenko (2016).

Zdroj: ČSFD

Filmové efekty využili tvůrci kvůli bezpečnosti. Ben se chtěl totiž například projet po městě s motorkářským gangem. Když ale hlavní hrdina viděl film poprvé, byl naštvaný, říká režisérka. „Protože se bál, jak na něj lidi budou reagovat. Přijeli jsme to ukázat i s trans aktivistou Viktorem Heumannem a celou dobu jsme se o tom bavili, že by to měl přijímat v klidu, že je to pozitivní. On se ale bál, jak ho budou lidé vnímat, teď ale víme, že ho vnímají pozitivně a on pochopil, že je to důležité,“ vysvětluje.

Díky natáčení se ale podle Turečkové pomohlo navázat lepší vztahy i v Benově rodině.

Stěhování města

Identitu řeší ve svém snímku Kiruna: překrásný nový svět také Greta Stocklassa, která má švédské kořeny. „Přišlo mi to jako univerzální téma, které není vždycky čitelné, ale je pro mě hlavní ve filmu – snažit se vydefinovat, co je identita, státní příslušnost nebo dům, ve kterém žiju,“ popisuje Stocklassa.

Míchá se ve mně pocit strachu s obrovskou radostí, svěřuje se Tereza. Co obnáší operativní změna pohlaví?

Číst článek

Režisérka natáčela v jednom švédském městě, které se musí kvůli těžbě železné rudy celé přesunout. Pracovníci v dole odpalují každou noc nálože, které otřásají i bytem jedné z hrdinek – Maji. „Město bylo postavené kvůli těžbě, když objevili rudu,“ pokračuje režisérka.

„Postavili železnici, udělali důl a k němu napojili město, aby tam ti horníci mohli dojíždět. Když ale začali dolovat, tak zjistili, že ložisko směřuje přímo pod město, což nemohli vědět, když ho zakládali. A v roce 2007 řekla těžební společnost, že pokud mají práce pokračovat, tak se musí buď město přesunout, nebo přestat, jinak se všechno propadne,“ dodává.

Greta Stocklassa (*1993)

Greta Stocklassa pochází z česko-švédské rodiny. Tematice rodinných vztahů rozprostírajících se geograficky i kulturně mezi těmito dvěma zeměmi věnovala svůj minimalistický snímek Emma má mámu, který byl uveden v rámci sekce Dílna: FAMU MFDF Ji.hlava v roce 2014.

Zdroj: ČSFD

Vystěhování se týká zhruba 6000 lidí. „Těžební společnost jim přišla říct, že za pět let jim budou muset zbourat dům. Dají jim tedy nabídku klíč za klíč – to znamená, že zbourají dům a za stejnou hodnotu jim postaví nový. Nebo si mohou vzít peníze za cenu toho domu plus 25 % v hotovosti. A to se nyní děje. Většina lidí si vybírá druhou variantu a stěhuje se pryč,“ vysvětluje.

Kiruně proto hrozí vylidnění. Někteří lidé ale se stěhují společně s domy a přesouvat se bude i kostel. „To je taková filozofická otázka, kterou jsem si kladla už od začátku, když jsem se o to začala zajímat. Zajímala jsme se o to, jestli když kostel rozeberou a postaví kostel, tak je to pořád ta stejná budova. Podobné věci se děly i tady, například v Mostě, ale jestli nezáleží i na tom místě,“ popisuje.

Většina obyvatel švédského města Kiruna by měla mít novou adresu v roce 2033.

Martin Hrnčíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme