‚Jmenuji se Greta Thunbergová a chci, abyste panikařili.‘ Scandi zahájil film o švédské aktivistce

Z dokumentu Greta | Zdroj: Film Europe

Letošní sedmý ročník festivalu severské kinematografie, který se kvůli pokračujícím vládním opatřením přesunul kompletně do virtuálního kinosálu platformy Edisonline, otevřel v pondělí večer dokumentární snímek Greta. Přehlídka vedle toho nabídne už dřívější divácké hity, jako je Žena na válečné stezce a Chlast, nebo premiérovou černou komedii Rytíři spravedlnosti s Madsem Mikkelsenem.

Švédský parlament Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Těžko si někdo mohl ještě v srpnu 2018 představit, že se nenápadná copatá studentka ze Švédska jednoho dne stane symbolem boje za záchranu klimatu i předmětem osobních urážek, které k ní budou pronášet lidé typu Donalda Trumpa, Vladimira Putina nebo Jaira Bolsonara.

Zdá se ale, že dokumentarista Nathan Grossman měl o velké budoucnosti Grety Thunbergové jasno od samého začátku, kdy ji se svou kamerou sledoval, jak usedá před budovu švédského parlamentu. Tehdy jí ještě dělala společnost pouze skromná cedule oznamující její „školská stávku za klima“.

KDO JE NATHAN GROSSMAN?

Nathan Grossman v roce 2015 získal světovou pozornost svým krátkým filmem The Toaster Challenge, kde se sportovec pokouší generovat energii k opékání krajíce chleba. Video se stalo celosvětovým fenoménem s více než 15 miliony zhlédnutí.

V roce 2017 dokončil svůj první celovečerní televizní seriál pro veřejnoprávní televizi SVT o rostoucí spotřebě masa ve Švédsku. Přehlídka vyvolala ve Švédsku velkou diskusi o spotřebě masa a byla nominována na nejlepší věcný program roku.

Proměna osamělé demonstrantky v aktivistku, kterou celosvětová média i jejich publika sledují, jak vyčítá šéfům mezinárodních organizací nečinnost a plané sliby, se obzvlášť ve dvouhodinové filmové stopáži zdá být až nepříjemně rychlá.

Nejdřív je to jen několik málo lidí, co si k ní přisedá na zem. Potom davy školáků s protestními bannery, kteří každý pátek místo výuky vycházejí do ulic, aby přiměly své politické představitele k bezprostřední akci. Hlas jedné dívky je náhle voláním skupiny. Chce se říct, že ta už je tak veliká, že se nedá přehlížet.

A skutečně. Reakce z vyšších míst na sebe nenechá dlouho čekat. Brzy nato totiž přichází telefonát z OSN a záznam jednoho z jejích sekretářů, jak zdánlivě mezi řečí poznamenává: „Ke generálnímu tajemníkovi se nedostanete, pokud jste nezpůsobili klimatickou krizi.“ 

Greta putuje Evropou. Vždy vlakem nebo v autě, nikdy letadlem. Setkává se s prezidenty i papežem, mluví před shromážděními, která mají schopnost aktivně ovlivnit budoucnost naší planety. Reportér britské televize v té době poznamenává: „Vejde na pódium, na sobě nemá žádné zvláštní šaty. Pak promluví a její slova jsou zničující.“

Divadlo v krásných prostorách

Grossman je s ní při každém významném kroku téhle cesty, která mnohem více připomíná tragikomickou roadmovie než normální život 16leté dívky s Aspergerovým syndromem. Natáčí návštěvy paláců, žádosti o „selfíčka“, opakující se slova díků i přísliby udělat víc. Jak ale film pokračuje, ukazuje se, že jediné, co se mění, jsou tváře a kulisy, zatímco repliky zůstávají víceméně totožné.

„Kdykoli jsem v krásných prostorách, cítím se velmi nepříjemně. Mám pocit, jako by všichni hráli hru. Všechno je jenom jako. Působí to falešně,“ uvažuje ve snímku Thunbergová. „Někdy, když vedou prázdné řeči, přemýšlím, co by se stalo, kdybych vstala a zaječela.“

‚Tohle je mé životní svědectví.‘ David Attenborough varuje v novém filmu před devastací planety

Číst článek

Ta nevyřčená otázka, zda ji okolí skutečně poslouchá a nereaguje pouze na tón jejího hlasu, je zřejmá. Odpovědí je nám pouze neblaze proslulý a odpůrci mnohonásobně zesměšňovaný výstup Thunbergové na summitu OSN v New Yorku, kterým snímek vrcholí. V mnohém je přitom pro něj potřebnou kontextovou předehrou.

Greta od své loňské světové premiéry na festivalu v Benátkách vyvolává rozporuplné reakce. Zatímco filmoví kritici vítají jeho vznik i maximální nasazení režiséra, který během natáčení v podstatě zastával roli jednočlenného štábu, podle řady z nich je dokument až příliš povrchní.

„Ačkoli jde o hodnotnou připomínku idealismu a neochvějné kuráže Grety Thunbergové, film sám o sobě nefunguje. Už ze své podstaty totiž musí dělat něco, co jeho aktérku rozčiluje, a to, že dokola a dokola mluví o její osobnosti, místo toho, aby se zaměřil na téma klimatické změny,“ píše ve své recenzi pro deník The Guardian Peter Bradshaw.

Sama Thunbergová si výsledek své spolupráce s režisérem Grossmanem aspoň v jednom ohledu pochvaluje. „Podařilo se mu zachytit mě takovou, jaká jsem, a ne, jak mě zobrazují média. To naštvané, naivní dítě, co sedí na Valném shromáždění Organizace spojených národů a spílá světovým představitelům,“ uvedla během benátské tiskové konferenci s novináři.

Online přehlídka současné skandinávské kinematografie Scandi pokračuje až do neděle 31. ledna.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme