Herecká angažovanost přísluší jen výjimečným okamžikům, jsem politický lenoch, říká Iva Janžurová
„Ze začátku jsem chtěla hrát každou postavu jinak. Nechtěla jsem se vůbec propůjčit roli svou bytostí. Předpokládala jsem, že si budu vymýšlet, obdařovat postavy směšnými nebo jinými znaky, ale vydat sama za sebe jsem se tomu nechtěla,“ říká host Osobnosti Plus a Barbory Tachecí, herečka Iva Janžurová.
„Přišla jsem jednou na besedu s diváky. Stál tam po ní takový pán, měl už několik panáků v sobě a říkal: Vy jste úplně někdo jinej... asi mě viděl jako nějakou seriálovou postavu,“ dodává.
Herecká ikona Janžurová proslula především svými komediálními filmovými a televizními rolemi.
Volby jsem prohrála
„Jsem teď politický lenoch. Zkoumala jsem kandidáty na prezidenty a to, jestli mě nějaký zaujme. Tak jsem se tak načechrala, potom to můj kandidát projel, a já potom zase tiše zhasnu,“ hovoří o svém vztahu k současnému politickému dění herečka.
„Připadám si jako člověk, který jde mimo politiku. Domnívám se, že pro mě nemá smysl a vše jde samospádovou cestou, která nemá ani celkově žádný smysl,“ dodává a pokračuje:
„Myslím si také, že herecká angažovanost v politice přísluší jen velmi výjimečným okamžikům.“
Nechci nic podsouvat
Na politiku mám všeobecně málo času. Ale scházíme se s kamarády, mezi nimi Jefimem Fištejnem, Karlem Steigerwaldem nebo Cyrilem Höschlem. A máme skrze sebe průnik myšlení,” říká Janžurová.
„V posledních volbách jsem se odmítla zapojit do jednoho nebo druhého prezidentského štábu, protože jsem si říkala, proč mám posouvat falešný signál jen proto, že mě má někdo rád,“ vysvětlujje Iva Janžurová.
Ohlasy lidí mě těší
Více než půl století je Iva Janžurová na očích diváků. „V posledních čtyřech letech se ohlasy po mém hraní posílily. Nijak mě to ale nezatěžuje. Jezdím pořád autem, čili mě to spíše těší, protože nejsem denně vystavena takovým těm nepříjemným dotekům a přímým kontaktům,“ hovoří o své popularitě herečka.
Iva Janžurová
Herečka Iva Janžurová se narodila 19. května 1941 v Žirovnicích. V letech 1959 až 1963 studovala na DAMU v ročníku vedeném Vlastou Fabianovou Po absolvování nastoupila nejprve v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1963/1964), potom získala angažmá v Divadle na Vinohradech (1964 až 1987). Odtud v roce 1988 odešla do Národního divadla. Od roku 2012 hostuje v Divadle Kalich ve hrách Na mělčině, Sbohem, zůstávám! a Božská Sarah. Ve filmu se poprvé objevila v 60. letech 20. století. Po několika epizodních rolích jí dal velkou příležitost režisér Karel Kachyňa, když ji v roce 1966 obsadil do svého filmu Kočár do Vídně. Vedle řady jiných obdržela cenu Stříbrný asteroid pro nejlepší herečku na Mezinárodním filmovém festivalu fantastických filmů v Terstu (1971, je držitelkou dvou Českých lvů za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ve filmech Co chytneš v žitě (1998) a Výlet (2002). Jejím celoživotním partnerem byl herec a režisér Stanislav Remunda, se kterým má dvě dcery: Theodoru a Sabinu Remundovou.
