Chtěl jsem slézt z plakátů a neusilovat o to být slavný, přiznává Jan Svěrák

Filmový režisér Jan Svěrák napsal knihu Světakrásy a natočil i stejnojmenný film. Zatím ho ale vidělo asi deset lidí. „Když jsem natočil Po strništi bos, rozhodl jsem se, že už nebudu nic dokazovat a že se budu starat o jiné věci, které jsem zanedbával,“ přiznává. Na kreativitu ale nezapomněl, začal psát krátké texty – úvahy a povídky. Proč se do psaní pustil? Poslechněte si celý rozhovor.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Proč film Světakrásy vidělo tak málo lidí?
Po filmu Po strništi bos jsem si řekl, že slezu z plakátů, odstrčím se do ústraní a nebudu chodit dělat rozhovory do rádia, nebudu usilovat o to být slavný a úspěšný a něco dokazovat, budu se starat o jiné věci. Třeba o přírodu, o sebe, o rodinu, o věci, které jsem zanedbával a které by si to třeba zasloužily.

Přehrát

00:00 / 00:00

V knize jsou mezi spirituálními úvahami historky jako balvany v řece, po kterých můžete přejít na druhý břeh za mnou a pochopíte, proč na něm jsem, říká o knize Světakrásy Jan Svěrák

Ale protože jsem kreativní, tak jsem to ze sebe potřeboval dostávat, a tak jsem začal psát krátké texty, ze kterých vznikla knížka Světakrásy. A také jsem dostal nápad – pořád jsem potřeboval něco natáčet, viděl jsem třeba hezký západ slunce nebo hnijící jablka v trávě, a bylo mi líto, že to nezaznamenám, že to neukážu lidem….

…že to potřebuješ s někým sdílet?
Asi. Takže jsem začal na mobil natáčet věci, které mě zaujaly a které jsem chtěl zachytit, abych netrpěl, že je nenatáčím. A pak jsem nevěděl, co s nimi, tak jsem si ty záběry začal doma stříhat dohromady.

A říkám tomu, že to začalo mluvit, protože obrazy jsou mým nejpřirozenějším nástrojem, je to abeceda, se kterou umím pracovat. A pravděpodobně, když jsem začal záběry řadit za sebe, tak mě napadaly věty, které mám pocit, že nešly z mé racionální hlavy, že se prostě zjevovaly souvislosti.

VIDEO: Klip k Branickému zázraku. Jan Svěrák zveřejnil nejoblíbenější píseň svého muzikálu

Číst článek

A začal jsem si je zapisovat, začal jsem to považovat za to, že komunikuji ze svým nevědomím, že to je jako sen – tím, jak obrazy řadím, tak vznikají souvislosti, které zapisuji, že to je rozhovor. A došel jsem až k tomu, že i to, co mě zajímá, to, co natáčím, nemusí být racionální volba, ale že to může být rovněž nevědomí. A natočil jsem to, aby se mnou mohlo komunikovat.

Kolik minut má film?
Asi hodinu deset minut. Ale řekl bych, že pro psychologickou analýzu je to zajímavá věc – jako experiment pro lidi, kteří se o toto zajímají, by to mohlo být zajímavé. Ale pro ostatní by to mohl být spíše materiál, o kterém by si řekli, že mi definitivně hráblo.

V knize je kapitola Lidojedi. Ty nejsi úplně typ, který by holdoval nějakému dobrodružství – co výlet na Papuu Novou Guineu?
Nechtělo se mi. U lidojedů jsem nikdy nebyl a bál jsem se, že nás třeba sežerou. Což také hrozilo, ale byly tam horší věci – krajina, kterou se za nimi postupuje, je neprostupná pro nás civilizované bělochy, kteří jsou zvyklí chodit v botách. Krajina v podstatě není dělaná na boty, oni chodí bosi, a to jim výborně vyhovuje – nejsou tam stezky, chodí potůčky, kde neroste vegetace, nebo blátem, kde vám boty zůstanou.

‚Je to hodně barevný film, takový jsme ještě nedělali.‘ Svěrákovi zveřejnili trailer k Betlémskému světlu

Číst článek

Takže jsme furt zouvali a obouvali boty. A v té nadmořské výšce se nedá dýchat, když vylezete do kopce v horku a vlhku a jste v nějakých třech tisících metrech, je to peklo. Jdete hodiny a hodiny – do vesnice na protějším kopci se jde osm hodin.

Podle čeho jsi povídky koncipoval? Jsou tam reálné věci, příběhy s lidojedy, potápěči, a pak najednou člověk ustřelí do fantazie Jana Svěráka…
Jsou to zápisky, úvahy, básničky v próze, které jsem psal sám pro sebe v období, kdy jsem nechtěl nic veřejného dělat. Ale potřeboval jsem tvůrčí přetlak nějak ventilovat, tak jsem si to zapisoval a dával jsem si to do počítače. A když toho bylo hodně a přišli z nakladatelství, jestli něco nemám, tak jsem řekl, že ne a že nic dělat nechci.

Ale pak jsem si najednou přečetl množství už hotové práce a řekl jsem si, že když dopíšu to, co bych byl líný jen tak psát do šuplíků – povídky o velrybách, lidožroutech, reálné historky – tak jsem to dopsal a vznikl tvar, který obsahuje moje spirituální úvahy. A mezi tím jsou historky, které jsou jako balvany v řece, po kterých můžete přejít na druhý břeh za mnou a pochopíte, proč na něm jsem.

Co všechno zažil Jan Svěrák na Papui Nové Guineji? Poslechněte si celý rozhovor.

Lucie Výborná, Prokop Havel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme