Autorka dokumentu Karel: Prožívala jsem to osobně. Často jsem přemýšlela, kam až může kamera jít
Režisérka, scenáristka a kameramanka, která je autorkou dokumentu Karel, tvrdí, že natáčení posledního roku života populárního zpěváka bylo velmi těžké. „Bylo to pro mě silné, protože jsem se nečekaně ocitla při odcházení Karla Gotta,“ říká Olga Malířová Špátová.
„A nikdy by mě nenapadlo, že by se ode mě nechal natáčet ve chvíli, kdy už mu nebylo dobře, byl celý bolavý. Kdy věděl, že ho čeká pár měsíců života. Moc si toho vážím. Myslím, že to udělal právě proto, že věděl, kolik lidí je ve stejné situaci a cítil potřebu jim to předat.“
Karel Gott podle režisérky vždy žil podle toho, co na to řeknou lidé, chtěl tady pro ně takzvaně být.
„Já jsem tím trpěla už od začátku, kdy jsem se v listopadu, měsíc po začátku natáčení, dozvěděla, že Karel má před sebou půl roku života. V té chvíli se natáčení naprosto změnilo. O to více to pro mne bylo těžké,“ popisuje.
„Také mám muže, který je starší než já, a máme malé dítě. Všechno jsem tak velmi prožívala i osobně. Viděla jsem jeho dvě malé holčičky – jedné bylo 12 a druhé 14 let –, když jim odcházel táta. Často jsem tak přemýšlela, kam až ta kamera může zajít.“
Žil vždy naplno
Režisérka přiznává, že přišlo i několik situací, při kterých hodně zvažovala, jestli, jak říká, to nepřeťápla.
„Pamatuju si jednou, jak jsme jeli natáčet scénu, kdy Karel, měsíc před odchodem, sedí u kapličky a kouká do lesů. Museli jsme tam dojet golfovým vozíkem a na cestě se mu neudělalo dobře a byl slabý. Tehdy jsem si říkala, jestli mi to stálo za to? Proč jsem ho tam brala? Proč jsem ho navedla k tomu, abychom tam jeli. Ale Karel, místo aby toužil být doma v posteli, v pohodlí a klidu, tak byl šťastný, že to ještě mohl zažít. Že tam ještě dojel a že ještě viděl les a dotkl se přírody. A pamatuji si, jak jsme za to pak byli oba rádi. On toužil žít život naplno – raději v náročné tvorbě než v pohodlí.“
Má cesta za štěstím. Gottova biografie se stala bestsellerem, vyprodala se za pár dní
Číst článek
Karel Gott byl celý život zvyklý na pozornost publika, šel do všeho vždy naplno, byl vždy nalíčený, upravený.
„Když mu před koncertem umřela maminka nebo tatínek, tak přesto do toho šel. Narovnal se a cítil, že musí nastoupit jako vítěz – tak to vnímal. Já mu v tomto nikdy nerozuměla. Tady to ale bylo jiné, protože jsem toužila natočit film, kde není to pozlátko showbyznysu, kde jsou povrchní témata. To jsem chtěla prorazit a dostat se k tomu člověku. Nebylo to jednoduché, protože žil obklopen šoubyznysem a právě tím, co na to řeknou lidé.“
„A když nám takto Bůh nadělil tuto nelehkou situaci, tak jsem najednou poznala člověka moudrého, který se staví k odcházení opravdu statečně. Najednou jsem ho poznala víc jako člověka,“ uvažuje Olga Malířová Špátová.
Ilumináti i Anticharta
Karel Gott byl známý i svým alternativním pohledem na svět, tvrdil třeba, že nás svět řídí ilumináti, tajemné skupiny mocných finančníků a okultistů.
„Když jsem se toho s ním dotkla, tak jsem pochopila, že aby to bylo pochopeno, aby to nebylo jen úsměvné nebo trapné či smutné, tak je tomu potřeba dát hodně času, a to v tomto filmu nebylo možné. Takže jsem si musela vybrat linky filmu, na kterých jsem pak pracovala – člověk prostě nemůže chtít všechno,“ vysvětluje.
Režisérka se ale nechtěla vyhnout sporné Gottově minulosti v 60. letech. „Pochopila jsem, že byl ještě úplně jiný, než ho dnes vnímáme. Na začátku, v 60. letech až do okupace, byl vlastně docela odvážný. Přitom vím, že vlastně ani neměl o co přijít, a tehdy bylo hodně lidí odvážných. Byl vlastně rebel. Až potom se začal bát a chovat jinak.“
Kdy přestal být Karel Gott odvážný? „Když tady začala být situace těžká, tak se začal bát. Taky viděl, jak dopadla Marta Kubišová a další. Snažila jsem se i toto pochopit, což dělám vždy ve svých filmech, protože nechci nikdy nikoho odsuzovat.“
Taky se zpěváka snažila nijak neobhajovat. „Nebylo to jednoduché, protože můžete jednoduše sklouznout k tomu, že ho budete adorovat, nebo mu to odpouštět. Byla to velká slabost – a proto jsem se k tomu chtěla postavit.“
„Karel Gott celý život toužil být tak slušný, ke všemu se stavěl tak jako lidsky. Proto se k Antichartě nikdy nevyjádřil.“
Olga Malířová Špátová
Když pak odpovídá na otázku, co se po roce 1968 změnilo, jestli měl Karel Gott pocit, že podpisem Anticharty zklamal, Olga Malířová Špátová říká: „Je to tak, on se s tím nemohl smířit. Plno lidí se za to potom omluvilo a on jakoby celý život toužil být tak slušný, ke všemu se stavěl tak jako lidsky. Taky byl vychováván svou maminkou jako anglický gentleman. Proto se k tomu nikdy nevyjádřil, nikdy se k tomu statečně nepostavil.“
„Slyšela jsem různá svědectví, že se Karel tomu podpisu bránil a pak se bránil, aby na Antichartě mluvil. Dokonce mám svědectví řidiče, který ho tam vezl – jak dlouho trvalo, když ho přemlouvali, a poprvé ho ani nepřemluvili. Karel jim říkal, že není člověk, který by rozuměl politice, ale zpěvák, který mluvit nechce,“ doplňuje.
„Vím to od jeho přátel. Sám si nedokázal přiznat, že se někdy zachoval vůči lidem neslušně. A to byl opravdu velmi špatný krok vůči všem chartistům nebo Martě Kubišové. I když ji měl ohromně rád, byli přátelé, taky se za ni stavěl, podporoval ji, přimlouval se. Takže se k tomu nikdy nepostavil. Vedli jsme na to téma s Karlem dlouhé debaty, že je potřeba se s tím v našem filmu už jednou provždy vyrovnat.“
Zpráva o 20. století
Olga Malířová Špátová přiznává, že celý film neměl být jen o životě popové hvězdy. „Chtěla jsem, aby to byla i zpráva o 20. století. O tom, jak se stavět k situacím. Já sama nevím, jak bych se postavila za minulého režimu. Věřím, že statečně, ale nemohu to vůbec říct. Nemůže to říct nikdo z nás. Takže je to zdvižený prst, jak se zachovat, kdyby to nedej bože jednou přišlo.“
A také jak se zachovat, když vám lékař řekne, že máte jen půl roku života.
„Říkám si, že třeba jednou na to budu myslet. Na Karla. Protože bych nečekala, že mě pustí ho točit v pyžamu v nemocnici. Opravdu jsem si toho hluboce vážila, protože celý svůj život dbal na to, jak vypadá. Jak je oblečený, nikdy by nevyšel rozcuchaný. Nikdy. A najednou pochopil, že i to je součást života – a toho si moc vážím,“ uzavírá.
„Karel Gott v určitém smyslu ke konci života zkrásněl, zduchovněl. Jak vypadal, sice byl pohublý, ale bylo v něm něco hlubšího než kdy dřív.“
Karel Gott
Připouští, že ve střižně šlo o velmi těžké vybírání, který záběr použít a který je už moc.
„Ale najednou jsme si řekli, že Karel v určitém smyslu ke konci života zkrásněl, zduchovněl. Jak vypadal, sice byl pohublý, ale bylo v něm něco hlubšího než kdy dřív. Já jsem to tam viděla a chtěla jsem to předat lidem.“
„I když člověk žije v luxusu a pohodlí a bohužel v záři showbyznysu, tak najednou ke konci života může být takto opravdový, upřímný. Sedí v tričku na chalupě a s pokorou kouká na přírodu a maluje dům, kam jezdil za svou babičkou. To jsem považovala za chvíle, kdy jsem si říkala: Ano, teď jsem se asi dotkla člověka a už to asi nejde ani dále,“ dodává Olga Malířová Špátová.
Celý rozhovor pořadu Osobnost Plus najdete v audiozáznamu. Ptala se Barbora Tachecí.
