Výchova čtyřletého šampiona. Nový film ukazuje, kam zajdou rodiče pro úspěch dítěte
V Hlavní soutěži karlovarského filmového festivalu se během letošního 55. ročníku poprvé ukážou i dokumenty. Prvním z nich je od režisérky Eriky Hníkové, která ho ve Varech představila ve světové premiéře. Mladý pár v něm trénuje svého čtyřletého syna k vrcholové formě. Všechen čas, vlastní zájmy i vztahy s jinými lidmi přitom podřizuje neustálému rozvoji jeho fyzických i psychických schopností.
Po snídani bruslení, posilovna a klavír, odpoledne pak ještě třeba bazén nebo kolo. Tak vypadá obyčejný den čtyřletého chlapce Miška Hanuliaka. Během toho zvládá ještě během jízdy autem na zadním sedadle řešit hlavolamy a mluvit s matkou v němčině, ačkoli je jeho rodným jazykem slovenština.
Rodiče Lenka a Michal z něj chtějí mít vítěze. Věnují se mu proto na 100 procent, aby mohl být po všech stránkách schopnější, než jsou jeho vrstevníci.
Kvůli tomu jdou stranou i věci, které se zdají být v dětství normální, jako jsou třeba škola, přátelství s dalšími dětmi nebo záliba ve sladkém. Miško, k překvapení svého dědy, čokoládu nazývá „fuj“.
S tréninkem přitom nepolevuje ani na dovolené u moře, kde má ve dveřích do koupelny přidělanou tyč na shyby. Pár si jich udělá ještě před spaním. Zatímco jiné děti z písku staví hrady, Miško běhá kolečka od moře ke kyblíku.
Dokumentaristka Erika Hníková se k tématu výchovy šampionů dostala před šesti lety, když v médiích zaznamenala příběh Zachových z Velkého Meziříčí. Hlava rodiny Pavel Zacha se ještě před narozením svého syna pevně rozhodl, že z něj vychová úspěšného vrcholového sportovce.
Z jeho výchovné metody se postupně stala filozofie jménem Kamevéda, podle slov Komplexní multirozvojová výchova dětí, a ze syna Pavla Zachy mladšího hokejista v NHL.
Hníková byla rozhodnutá najít v Česku nebo na Slovensku rodinu, která se řídí vzorem Zachových a sama se pokouší doma vychovat úspěšného sportovce.
CO JE KAMEVÉDA?
Kamevéda je filozofie a metodika výchovy dítěte v rodině. Na konci 90. let ji sestavil Pavel Zacha, který pomocí ní společně s manželkou vychoval úspěšného hokejistu Pavla Zachu (v roce 2015 byl v 1. kole draftován do NHL a stal se útočníkem klubu New Jersey Devils).
Název metody vychází z původního obecného označení Komplexní multirozvojová výchova dětí. Důraz je v ní kladen na vyváženém poměru intelektuální a pohybové výchovy především v období předškolního věku, s čímž souvisí i časná výuka cizích jazyků.
Dítě se tak stane naprostou prioritou v životě rodičů, od kterých je vyžadována jakási vrcholná forma profesionálního rodičovství. Stejně tak se očekává, že tato výchova půjde na úkor předškolní a školní docházky dítěte.
„U Hanuliakových jsem se konečně setkala s Kamevédou v praxi. Hanuliakovi vychovávají svého syna snad dokonce důsledněji. Možná proto se také Zacha rozhodl celý výchovný projekt Hanuliakových supervizovat a rodiče s ním vývoj syna pravidelně konzultují. Fascinace reálným rodinným příběhem se u mě prohlubovala s každou návštěvou Žiliny,“ popisuje dokumentaristka.
„Na Hanuliakových není zajímavá jen extrémní výchova, extrémní obětování se pro syna, ale i jejich vzájemný vztah, jejich rodinné zázemí a hodnoty, které vyznávají. To všechno dohromady dává zajímavý obraz současné společnosti.“
Hníková přiznává, že zpočátku nevěděla, co si má o výchovné metodě Hanuliakových myslet. „To mě vlastně iritovalo a chtěla jsem, aby stejně působil i náš film na jeho diváky — znepokojujícím dojmem,“ říká.
Během natáčení si především kladla otázky, jestli sportovní příprava rafinovaně schovaná za hrou není v jistém ohledu horší než zřetelný dril a zda hodnoty, které se snaží rodiče Miškovi vštípit, nejsou zcela materialistické a individualistické.
„Na druhou stranu Hanuliakovi svého syna nade vše milují a úplně zapomněli na sebe. Nemají koníčky, přátele. Kdo z nás by se dokázal takto obětovat pro své dítě?“ přemítá režisérka a dodává: „Na jejich výchově spatřuji pozitiva i negativa. Vůbec si nedovoluji hodnotit, co s jejich synem a s nimi bude za pár let.“
‚On si vybral‘
Jak vysvětluje Miškův otec Michal Hanuliak, nebylo to tak, že by od začátku s manželkou usilovali o to, aby ze syna vyrostl vrcholový sportovec. Prostě mu prý chtěli předat větší množství sportovních, vědomostních i uměleckých podnětů. Na jejich základě pak u Miška převážil hokej.
Sezení u počítače, absence kroužků a sportu. Dětem kvůli opatřením hrozí nadváha i problémy se zády
Číst článek
„Hokej ho nejvíc baví a nejvíc ho miluje. Nebylo to tedy tak, že by se narodil a my bychom hned věděli, že z něj bude vrcholový sportovec. Ukázali jsme mu toho víc a on si vybral,“ tvrdí Hanuliak.
Negativních reakcí se údajně neobává, protože se nějaké vždycky najdou. Na tom, že si Hanuliakovi žijí život tak, jak ho chtějí žít, ovšem podle něj nic nezmění.
„My si za naší výchovou stojíme a ti, kdo nás blíž znají, vědí, jaká je skutečnost, že se snažíme, aby naše dítě bylo šťastné a zdravé. Ti, co nás neznají, reagují negativně, protože vidí jen velmi malou část z toho, co děláme,“ poznamenává Miškův otec.
„Ze zkušeností vždy cítíme podporu od lidí, kteří s dětmi více sportují a víc se jim věnují. Negativní reakce to vzbuzuje u lidí, kteří toho s dětmi dělají méně.“
Dokument Každá minuta života měl premiéru v Hlavní soutěži na festivalu v Karlových Varech. Do kin vstoupí 26. srpna.
